• Home
• Aktuality
• Kapela
• Koncerty
• Diskografie
• Galerie
• Download
• Diskuse

Připravuje a vypravuje Tomáš Pícl:

22.11.2014 - Jaké byly koncerty v roce 2014

Začali jsme v únoru na akci ve Vroutku. Je to vzdálenější destinace od našeho domova, ale připadali jsme si tam víc doma než kdekoli jinde. U každého stolu jsme někoho znali a vítání nebralo konce. Hráli jsme předposlední, čekání bylo dlouhé, ale vystoupení jsme se ve střízlivosti dočkali. Atmosféra byla bouřlivá, takže jsme odjížděli v absolutní euforii.
V březnu jsme hráli v Berouně v klubu Prdel společně se skupinou TAM (ano, to je ta, kde začínal Láďa Křížek). Klub je to útulný, provozovatel srdcař, ale publika se jaksi nedostávalo ve větším množství. Domažlický klub Death Magnetic patří k nejlepším v republice. Před námi hráli slezští Nightwish revival, lidé pak zůstali i na nás. Moc povedená akce. Následoval večírek v Hadačce, kam nás pozval náš bývalý bubeník Jarda Záhrobský a společně s námi i další kapely, se kterými měl v minulosti něco společného.
V dubnu jsme zahráli v plzeňském klubu Pod Lampou s protřelými festivalovými stálicemi Menhir a Warhawk. Večer jsme uzavírali a odezva byla skvělá. O měsíc později jsme se do stejného klubu vrátili, abychom zahráli v nesourodé kombinaci. Nejprve náš téměř metal, poté téměř jazzoví Aftersix a nakonec Bára Zemanová s akustickým setem. v červnu jsme se pak vydali do Jesenice na festival v místním sociálním zařízení. Publikum, jak se dá tušit, bylo hodně specifické, o to zajímavější to byl zážitek.
V červenci jsme si zahráli na osvědčené zahrádce plzeňské hospůdky U Jána. Bylo narváno a my jsme pořádně provětrali náš archiv. Následoval osvědčený Lednice fest a poté festival ve Vroutku. Skvěle navštívené akce, které jsme si užili včetně následné konzumace.
V srpnu jsme zahráli vůbec poprvé ve Zbirohu, který je jinak dechovkářskou baštou. Zahráli jsme improvizovaný program bez našeho baskytaristy. Prázdniny jsme pak zakončili před hojný davem ve Městě Touškově, kde jsme hráli na večírku pro účastníky MS v koloběhu.
Poté nám odjela zpěvačka pracovat do Německa, a tak jsme na podzim odehráli jenom dva koncerty. Nejprve naprosto skvělý Kaznějov, kde s námi hopsal celý sál, a poté oslava 40 let skupiny MEDIUM, což pro nás byla obrovská čest, byť jsme se na této akci museli obejít bez Lucky.
Co bude dál, je otázkou. Nemládneme, starosti přibývají a nároky v zaměstnáních stoupají. Uděláme vše pro to, abychom kapelu ještě nějakou dobu udrželi pohromadě a mohli s vámi zažít další skvělé akce.

29.12.2013 - Jak jsme hráli na podzim

Malé shrnutí podzimních koncertů v roce 2013
20.09. KAZNĚJOV - NA RŮŽKU
Hned po vstupu do prostor, kde se měl koncert odehrát, na nás dýchlo kouzlo zapomenuté nostalgie. Až tady jsme si uvědomili, jak dlouho jsme nehráli v klasickém sále či přísálí a jak rozdílná je atmosféra takových místo oproti letním parketům, festivalům či klubům. Hospoda Na Růžku je pro hudební produkce řešena vskutku originálně. Roztáhnou se zatahovací dveře a celkový prostor se zdvojnásobí natolik, že zde bez problémů mohly hrát i kapely, jako je Medium nebo Coda. Účast byla skvělá a pohostinnost místní hostinské, stejně jako dalších lidí, kteří se kolem akce pohybovali, naprosto luxusní. Po dlouhé době jsme odehráli celý večer bez předkapel, hostů a pokapel, i když nakonec hosté byli. Ono když se vám na místě sejde celý kultovní kaznějovský Meclony Band, těžko se odolává a pozvání k nástrojům bylo přímo povinností. Po skončení této parádní akce jsme se ještě zvěčnili na pamětní desku, načež jsme byli zařazeni po bok dalších kapel, které zde hrály a z nichž se nejedna honosí statusem západočeské legendy.
28.09. KRALOVICE - KULTURNÍ DŮM
Kdo se pokusí zlomit prokletí kralovického Liďáku, zpravidla jej čeká tvrdé vystřízlivění. To potkalo i nás společně se skupinami Detonace a Pangejt. S návštěvností koncertů tady bývají dlouhodobě potíže a často tady narazí i kapely, které jinde plní sály po stovkách. Zázrak, který se povedl o dva měsíce dříve v kralovickém kempu, se tedy zopakovat nepodařilo. Účast byla nízká a atmosféra takřka žádná. A aby nebylo průšvihů málo, akci jsme odehráli bez zpěvačky. Jediným pozitivem byl nakonec zvuk, skladná aparatura Petra Němce se ukázala být pro tuto akci naprosto ideální.
16.11. PLZEŇ - PARLAMENT CLUB 666
Po dlouhé době o sobě může Plzeň prohlásit, že má rokáč. Parlament je asi jediný zdejší klub, který si takové označení zaslouží. Žádná navoněná a nablýskaná diskoška, ale klub, který kytarami duní a dýchá. Naše plzeňské vystoupení jsme tedy ani jinam umístit nemohli. Návštěvnosti moc neprospěl strategický posun na sobotu (obvykle jsme v PLzni hrávali v pátek), ale atmosféra byla i tak skvělá. Před dvěma měsíci se nám tak zalíbilo hraní na celovečerním vystoupení, že jsme se rozhodli i v Plzni odehrát akci bez hostů. Příště ale určitě zase někoho přivezeme s sebou.

03.09.2013 - Ohlédnutí za fantastickým letním turné 2013

V následujících rádcích se ohlédneme za nejlepším létem, jaké si kapela může vysnít. Hráli jsme na vetších festivalech, malých festivalech i v ruzných zákoutích regionu. Co mely všechny akce spolecného? Nádhernou atmosféru, fantastickou návštevnost a skvelou zpetnou vazbu od vás fanoušku. Nejednou jsme se ocitli v termínovém stretu s akcemi mnohem vetšími, s obrovskou propagací a známými jmény v programu, presto jsme meli pred pódiem prakticky vždy úctyhodne pocetný dav, který nám nejedna velká kapela mohla závidet. Zdá se, že tech 13 let trmácení nebylo marných. Ale dost bylo vychloubání, pojdme se na naše vystoupení podívat jednotlive:
27.06. SPÁLENÉ PORÍCÍ - Basinfirefest
Poštestilo se nám tento nejvetší festival v západních Cechách otevírat. Hráli jsme na ctvrtecním Vecírku pro nedockavé. A jaké to bylo? Fantastické. Kolem nás ješte finišovaly prípravy dalších dvou scén a my mohli sledovat všechen ten frmol, který organizace takové akce obnáší. Ale pak už jsme se vydali vstríc pódiu, kde jsme prípravu na vystoupení prokládali dukladnou ochutnávkou budejovického piva a dalších pochutin. Ve 20 hodin to vypuklo. Zacali jsme hrát, dav pred pódiem houstnul, ruce se zdvihaly nad hlavami prítomných a mezi jednotlivými skladbami se ozýval takový rev, že jsme neslyšeli vlastních nástroju, natož slov. Navzdory tomu, že jsme se jako kapela videli naposled na dubnovém koncerte v Plzenci, jsme podali asi životní výkon. Po vystoupení nás prekvapila poptávka po našich cédéckách, takže zanedlouho jich z našich zásob zmizelo tolik, že jsme to nestihli pocítat. Po nás vystoupil Záviš se svým pornofolkem. Po nem už jsme se museli vydat na cestu k domovum, jelikož druhý den nás cekal pracovní den.
06.07. KRALOVICE - Sokofest
První rocník kralovického festivalu mel dát vzpomenout na trochu zaprášenou slávu metalových dýchánku, které se v 90. letech v kralovické sokolovne odehrávaly. I presto, že akce vznikala narychlo a na propagaci nebylo moc casu, vše se vydarilo, a tak za tropických teplot mohly vystoupit skupiny STRANGEMIND, GREYMON, AVIDITY FOR..., CONCRETE a DETONACE. Tentokrát se ale nehrálo na sále, ale venku, prímo na volejbalovém hrišti. Sešly se staré páky, které kdysi na témže míste chlastaly první ligu. Vetšina z nich s podstatne kratšími a ridcími vlasy, nezrídka doprovázena potomky. Co si budeme povídat, tak divoké jako pred 17 lety to nebylo, ale hlavní bylo, že akce položila dobrý základ pro príští rocník.
12.07. KOZOJEDY - Kozojedské kulturní léto
Kozojedské kulturní léto je akcí, která trvá nepretržite 8 dnu, pricemž každý den je završen vecerním koncertem. Program je sestavený tzv. pro každou generaci, a tak v jeden den je možno slyšet dechovku, v jiný den samohrajkovou kapelu, jindy zase folk nebo country. A aby bylo zastoupeno opravdu vše, musel jeden vecer patrit i hard & heavy scéne, kterou jsme reprezentovali my a AVIDITY FOR... . Oproti naší minulé úcasti pred dvema lety publikum omládlo (musím ríci, že v roce 2011 byla opravdu fuška vyprovokovat multigeneracní sestavu osazenstva k nejaké zpetné vazbe), podstatne se rozrostlo (neco mezi 150 - 200 lidmi) a také bylo o poznání vstrícnejší trochu tvrdší hudbe, tudíž se nám za vune piva a klobás hrálo príjemne. Se setmením a nástupem AVIDITY FOR... se atmosféra ješte zmetalizovala a pocetný dav pred pódiem se na pomery této akce nevídane rozdovádel. My jsme zatím v pozvdálí delali osvetu o historii naší kapely, jelikož v publiku bylo nemálo tech, kterí byli na GREYMONu naposled v roce 2001.
20.07. LEDNICE - V. Lednice Fest
Pátý rocník Lednice Festu se mohl oprít o všechny trumfy predchozích rocníku, sám k tomu další pridal a výsledkem se stal nejlepší rocník v historii. Celodenní fotbalový turnaj nakazil skvelou náladou všechny, kdo se po lednické návsi pohybovali, a umožnil jim položit kvalitní tekutý základ pro vecerní kulturu. První zahráli plzenští STRANGEMIND (s naším bývalým bubeníkem Jardou Záhrobským) a jejich umelectejší pojetí rocku si získalo takový ohlas, že si už v tuto chvíli slušne pocetné publikum vyžádalo prídavek. Následovali kladenští powermetalisté FALCAR, které jsme pozvali v rámci výmenných poznávacích pobytu. Oni nás zvou jako hosty do milionové Prahy, my je zveme jako hosty do devadesátiobyvatelové Lednice. Jejich symfonický power metal si získal srdce nejednoho hudebního fanouška, ale i prítomných dívek, v jejich obležení se po vystoupení clenové kapely ocitli. Já a druhý domácí muzikant Pavel Vanek (basák Avidity for...) jsme pak poslouchali celý vecer takovou chválu na výber hostujících kapel, že jsme nabyli dojmu, že kdyby jeden z nás pozval Deep Purple a druhý Metallicu, zdaleka by ohlas nebyl takový. AVIDITY FOR... hráli predposlední. Vecerní tma jejich vystoupení slušela a hlavy parících metalheads se neúnavne kývaly do rytmu. Hlavní organizátor Honza Kucera si podupával do rytmu a ríkal, že letos se budeme muset hodne snažit. Ale jak víte, to pro nás bývá samozrejmost. Po pul jedenácté jsme na to vlítli se vší parádou (tím myslím i pestrobarevné paruky na našich hlavách) a rozjeli set, jako bychom hráli minimálne ve Wackenu. Atmosféra byla parádní, lidé znali i písne, které nejsou na "Dáblove neveste" a pohybem doprovázeli každý zásek. Vystoupení srovnatelné s Basinfirefestem. Mimochodem, akce dala vzpomenout na staré casy, kdy na akce táhly celé davy. Kozojedská omladina dorazila prakticky v jednom pruvodu, tudíž se všem mohl naskytnout dávno zapomenutý pohled. Pohled na nejakých 30 lidí pred vstupem, kterak cekají, až si budou moci koupit vstupenku. Myslím, že neco takového žádný poradatel regionální akce už nekolik desetiletí nezažil. A kolik bylo lidí celkem? Tradicne neco mezi 150 - 200.
27.07. KRALOVICE - Sportkemp
Muže se neco vyrovnat koncertum, které jsme už letos zažili? Neverili jsme tomu, ale muže. A to navzdory faktu, že šlo v podstate o akci skejtáku, kterí meli pres den v Kralovicích závody. Vecer se mejdan presunul za mesto do kempu, kde kulturní program predstavovaly kapely DETONACE, GREYMON a PANGEJT. První hrála DETONACE, v jejíchž radách mužete nalézt našeho bývalého kytaristu Miloše Kubicu a našeho bývalého bubeníka Jirku Bicovského. Kombinace oprášených písní skupiny Arbes a nekolika klasických, lec povetšinou neprofláklých songu velkých jmen rockové historie dostala vecer do správných kolejí. My jsme se chystali na pódium jako druzí v ocekávání, co naše melodické pidlikacky se skejtáky a jejich kamarády udelají. A nestacili jsme se divit. Prostranství pred pódiem se zaplnilo od prvního tónu a do konce našeho vystoupení nikterak neprorídlo. Po punkersku se nám obcas nekdo z publika zatoulal i na pódium, což sice neseme špatne, ale naštestí se tyto jedince podarilo vždy vyhnat dríve, než vznikly škody na nástrojích a aparature. V Kralovicích jsme doposud hráli mnohokrát, ale o takové atmosfére, jako práve na této akci nesoucí oficiální název Kralovická zabíjacka, jsme si doposud mohli nechat jen zdát. Dokonce bych rekl, že takovou atmosféru jsem v Kralovicích nezažil ani jako návštevník jiných akcí. Tady opravdu doufáme, že si to za rok zopakujeme. Po nás hrál punkrockový PANGEJT, z jehož vystoupení jsem toho ale moc nemel, jelikož jsem jej strávil chránením aparatury a svetel pred nekontrolovanými pohyby alkoholem znacne zdecimovaných úcastníku. I pres tradicní akci odehrávající se v nedalekých Plasích si tento mejdan v kempu nenechalo ujít 200 lidí, a to asi v nejmladším vekovém prumeru, pro jaký jsme kdy hráli.
02.08. RAKOLUSKY - Penzion Na Rybárne
Letos i v lonském roce chybel v našem rozpisu Liblín. Letos jsme se k Berounce konecne vrátili, akorát o nejakou tu vodáckou zastávku dál, a to útulnému Penzionu na Rybárne, který je schovaný takrka na konci sveta. V Rakoluskách, v jejichž katastru se penzion nachází, totiž koncí silnice. Hráli jsme spolecne se skupinou ATTAX. Nevedeli jsme, co od akce ocekávat, ale rozhodli jsme se, že si otopavlovskou atmosféru rozhodne vychutnáme. Tak se také stalo, dokonce jsme stihli i jakýsi náznak kapelní porady týkající se rozšírení repertoáru. Akce byla o poznání méne masová než ty predešlé, ale zase díky tomu mohlo všechno probehnout trochu poklidneji. I když nemáme španelky a repertoár plný trampských songu, príští rok si nekam k vode prijedeme zahrát rozhodne vícekrát.
16.08. NEBREZINY
Další tajemná akce, o které jsme toho dopredu moc nevedeli. Pozvala nás skupina PANGEJT a my na oplátku poskytli veškeré technické zázemí. Prvním zdešením bylo, když jsem zjistil, že o dve vesnice dál hraje asi nejpopulárnejší západoceská kapela. Druhým zdešením bylo, když jsem tuto Gremonácko - Pangejtí akci našel na hospodské tabuli prezentovanou jako poutovou zábavu. Nikolas z Pangejtu me však ujistil, že o žánrove vymezeném zamerení obou kapel jsou všichni informováni, pouze hlavní poradatel stále žije v presvedcení, že prijedou kapely hrající neco mezi Jetelíckem u vody a Jahodami mraženými. O pravdivosti jeho tvrzení jsem se záhy presvedcil. Zatímco v publiku se to hemžilo soucasnými ci bývalými mánickami, hlavní poradatel se prišel behem zvukové zkoušky ujistit, zda opravdu budeme hrát celou dobu "takhle". Rekli jsme, že ano, akorát ješte rychleji, trochu tvrdeji a ješte víc nahlas. Jak jsme rekli, tak jsme konali. Výsledkem bylo 100 nadšených posluchacu a ujištení, že spolu zase v Nebrezinech neco spácháme. Jelikož nás druhý den cekal festival v Jesenici, kapela se zbalila a jela. V rámci organizacních záležitostí na další den jsem se mel rozhodnout, zda k Lucii do kufru vložím basový ci kytarový aparát. Rozhodl jsem se pro kytarový. Následné události ukázaly, že jsem se rozhodl špatne. Aparát Pangejtu totiž vypovedel službu, a tak jsem Lucku, která už mezitím kroužila nad plaskými kopci, povolal zpátky. Vymenil jsem kytarový aparát za basový a Pangejti mohli hrát pro dav, který prestávky využil k tomu, aby se behem dalšího hudebního konání mohl ješte více rozjarit.
17.08. JESENICE - JESFEST
Festival v Jesenici jsme meli cest uzavírat. Za pozvání dekujeme Michalovi Pokornému, který se u nás také svého casu mihl jako baskytarista. Behem odpoledne jsme stihli vyslechnout vystoupení dalších kapel, nechat se falešne pokérovat, naládovat se ve VIP zóne gulášem a lít do sebe tolik piva, že se poradatelský tým nekolikrát ujištoval, zda jsme opravdu ta kapela, která ješte nehrála a bude hrát poslední. Pred vystoupením zjištuji, že mne nefunguje kombo (po vystoupení zjištuji, že za to muže jen vypadlá pojistka), a tak využívám ochoty kytaristy skupiny KORADOBAND (díky moc) a podruhé v živote hraju na pódiu na lampový aparát. A jak to bylo dál? To se ani nedá popsat. Neuveritelný kotel pred pódiem, ovace delší než na sovetském bolševickém sjezdu a po vystoupení nekonecná fronta na cédécka a dokonce i na podpisy. Pripadali jsme si prinejmenším jako Iron Maiden. To ješte zdaleka nebylo vše, mnozí z publika pak šli za hlavním poradatelem s tím, že jim s Greymonem udelal opravdu radost, což jej uvedlo trochu ro rozpaku, jelikož jak jsem vypozoroval, hlavní poradatel preferuje spíše jiné žánry, ale na ukoncení festivalu se spíše nechal ukecat k necemu tvrdšímu. Každopádne patrí jemu i Michalovi velký dík za tuto skvelou akci, lepší zakoncení našeho letního turné jsme si nemohli prát. Odtud už je jenom krucek k tomu, aby nám jako každé slavné kapele dávali lidi drogy zadarmo.

11.05.2013 - Jak jsme koncertovali od ledna do dubna

PRAHA - KLUB KAIN
Když už jednou za čas vyrážíme do Prahy, tak se tak stává na začátku roku. Ale tentokrát jsme ten začátek roku vzali doslova, psal se totiž termín 5. ledna. Akci pořádala kladenská skupina FALCAR, které se za její pozvání do víru velkoměsta odvěčíme v létě pozváním do víru malovesnice (budou hrát na Lednice Festu). Ač mnozí obvykle 5. ledna vyspávají novoroční oslavy a s nadějí čekají na první výplatu, aby bylo aspoň na elektriku, klub Kain byl přesto skvěle zaplněný a my jsme si jako poslední hrající užili bouřlivou atmosféru, jakou jsme už dlouho nezažili. Klukům z Falcaru jsme mohli tedy tradičně poděkovat nejen za pozvání, ale i za skvělé publikum, které na ně chodí.
ROKYCANY - BAR ŽELEZNÁ
V Rokycanech už jsme kdysi hráli, ale v Baru Železná jsme měli premiéru. Prostor není zrovna typicky koncertní, ale nabízí útulné prostředí pro menší akce. Pořadatelem byla skupina MORRÍGAN a kromě nás hrály ještě kapely ATTAX A SINETRIUM. Účast nebyla zrovna velká, ale pár desítek lidí se dostavilo a náš uzavírací set jsme si mohli užít v dobré náladě. Paradoxem bylo, že přestože jsme akci zvučili na naši aparaturu, byli jsme jediná kapela, která měla s nazvučením problém. Po skončení akce nás ještě čekalo stěhování muzikantského haraburdí po nepohodlných schodech dolů na parkoviště (poprvé v životě jsem byl unavenější z nošení věcí dolů než nahoru).
LIBEREC - KLUB VLAK
Klub Vlak, to zní jako splnění všech Láďovo mokrých snů. Klub je totiž opravdu stylizovaný do podoby vlaku a jednotlivé boxy sezení vypadají jako kupé. Dosud jsme zřejmě nehráli dál od našeho domova, však také spolujezdci už v Praze přemlouvali řidiče, aby to otočil, že nikam nepojedeme. Ale dobře, že jsme jeli. Hrály 3 kapely rozličných stylů, první byla dokonce akustická, folková. Ta nás také všechny nadchla, nejvíc však Lucku, která se hned dožadovala neexistujícího cédéčka. My hráli druzí a poté, co se nám podařilo náš set skvěle rozjet a zhusta zaplnit prostor pod pódiem, stala se věc, která se mi stala naposled v době, kdy jsem byl basákem. Praskla mi struna. Výměna trvala dlouho a spadlý řetěz rozjetého vystoupení už se nepodařilo plnohodnotně nahodit. Poslední hrála pořádající skupina CASH, ve které se na bubny realizuje Kuba Najman, kterého můžete znát jako zpěváka ze skupiny VETROL. Ten také může za to, že jsme se tak daleko vydali a mohli tak poznat koncertní zvyklosti v dalším, nám neznámém, kraji.
PLZEŇ - KLUB WATT
Láďa se rozhodl, že je načase zase na nějaký ten večer reinkarnovat skupinu MECLONY BAND, tentokrát se rozhodl, že se tak nestane poblíž domácí kaznějovské půdy, nýbrž přímo v srdci našeho západočeského kraje. Jelikož mecloňáci zkoušeli v naší zkušebně, musím říci, že tak pečlivou přípravu na vystoupení už jsem dlouho u žádné kapely neviděl (kéž by to podobně probíhalo u nás). A výsledek byl znát. MECLONY BAND předvedl bombastické vystoupení, které rozzářilo všechny přítomné. A těch rozhodně nebylo málo, i v Plzni si občas lidé cestu do klubu najdou. Navázat tedy bylo těžké, ale i přes sníženou kvalitu našeho výkonu se nám podařilo udržet atmosféru akce až do konce.
MAD NIGHT VE STARÉM PLZENCI
Akci předcházelo takřka kultovní video, ve kterém se pořadatel (Carloss ze skupiny MORRÍGAN) svérázně vypořádává s přesilou nestydatě přelepující konkurence. I přes sabotáž ze strany vylepovačů dvou velkých akcí (spíše co do počtu pravidelně se zúčastňujících ovcoidů nežli nějakou velkou kvalitou nabízeného programu) se podařilo klub ve Starém Plzenci slušně zaplnit. Ideálně prostorný klub s luxusním pódiem a barem s velmi rozumnými cenami si ve mně hned získal oddaného fanouška, takže se tam jistě vrátím i na akci, na které nebudu hrát. Ale zpět k dubnovému večeru. Festival otevřel ATTAX, následovali AVIDITY FOR..., tedy kapely, se kterými jsme se na pódiu už setkali (v případě druhých už nepočítaněkrát). My hráli třetí a po skončení produkce jsme došli k názoru, že tohle by mělo vidět a slyšel publikum ve Wackenu. Nechceme se nijak vychloubat, ale fakt se nám to povedlo. Po nás hrála zdejší thrashmetalová skupina SAD FACT, která dala k dobru pár thrashmetalových klasik, a večer (ono už se spíše blížilo ráno) uzavřeli pořádající MORRÍGAN. Skvělé prostředí, dobrá parta kapel, celkem slušný počet zúčastněných, co víc si přát...

05.02.2013 - Jak jsme koncertovali v druhé polovině roku 2012

LEDNICE FEST
Opět na domácí půdě a znovu s pořádnou konkurencí všude okolo. V Hadačce velká večerní zábava po hasičském cvičení. Kousek na východ tradiční Podkrašovský vodník. A aby toho nebylo málo, v Plasích tradiční festival s lineupem plným celostátně známých prominentních agrometalových kapel. Avšak ledničtí organizátoři se jen tak nějaké konkurence nezaleknou, a tak letošní ročník zaznamenal další rekordní návštěvu. Krátce po 18. hodině začali hrát plzeňští melodici THE DELIVERY, kteří zanechali pořádnou stopu a ještě dlouho po jejich vystoupení ze mě mnozí přítomní tahali nějaké informace o nich. Druhou kapelu (a tradičního účastníka) AVIDITY FOR... není třeba představovat, jejich lednická vystoupení patří tradičně k těm nejpovedenějším a ani tentokrát nedošlo k žádné výjimce. Třetí hráli plzeňští hardcoristé CONCRETE a myslím, že po jejich nářezovém setu (a zvuku vytaveném na absolutní maximum) v Lednici ještě dlouho žádná slepice nesnesla vejce. My jsme celý večer zakončili. Playlist jsme sestavili netradičně, převažovaly volnější skladby, takže se při našem vystoupení dokonce i tancovalo, což se nám jakožto koncertní kapele zas tak často nestává. Ale moc nás to těšilo. Děkujeme všem, kdo se na této akci podílejí. Je jich moc, a tak aspoň zmíním jména hlavních organizátorů, kterými jsou Honza Kučera a Petr Štol.
PLZEŇ - U JÁNA
Žádný klub, žádný kulturák, nýbrž dvorek této útulné hospůdky se pro nás stává domovskou scénou v Plzni. Poprvé jsme otestovali novou zpěvovou aparaturu, snad odvede aspoň tak dlouholeté a spolehlivé služby jako ta předchozí. Na akci se sešlo tradiční zdejší osazenstvo, atmosféra byla tradičně příjemná a my, ač jsme ještě stáli na pódiu, jsme se už těšili, až tady vystoupíme zase někdy příště.
TOUŽIM
Region, kde se nachází městečko Toužim, jsme navštívili poprvé, a to jako předkapela slovenské zpěvačky KRISTINY. Což byl vlastně další milník. Už jsme předskakovali všemu možnému, ale projektu, který by se dal nazvat téměř discopopem, ještě ne. Ač akci předcházelo obrovské promo a jméno naší kapely viselo snad na ještě větším množství vývěsek, než když jsme hráli na Czech Rock blocku, dorazilo celkem málo lidí. Ale vystoupení se nám povedlo a my pak strávili ještě spoustu času ve společnosti rozvětvené pořadatelské rodiny.
PLZEŇ - FEST U JÁNA
Znovu jsme se vrátili na naše oblíbené plzeňské místo, tentokrát jako jedna z kapel vystupujících na dvoudenním festivalu. Jelikož jsme v ten den měli v podvečer ještě jedno vystoupení na druhém konci města, hráli jsme jako jedna z prvních kapel. Akce byla takovým průchozím místem. Kdo měl čas a šel kolem, na akci se zastavil a podle vlastního uvážení se na ní během těch dvou dnů opakovaně vracel. Odehráli jsme tradiční festivalový set, přenechali místo skupině FLAXA, kde bubnuje náš krajan Jirka Svatoš, a vyrazili na další štaci.
PLZEŇ - Šídlovák - Evropský pohár v koloběhu
Ač šlo o začátek září, čekalo nás poslední vystoupení v kalendářním roce. Někteří členové kapely si na podzim plánovali kupování a rekonstruování paláců, jiní nové pracovní kariéry, další měli jiné problémy, které by ohrožovaly koncertní provoz kapely. A koneckonců, po letech také nebylo k zahození trochu si od sebe odpočinout. Zakončení koncertní sezóny bylo každopádně impozantní. Prostředí nádherné a pohostinné, pódium luxusní, ale co bylo hlavní, čekalo nás neuvěřitelně vstřícné mezinárodní publikum, v němž dominovali Holanďani. A ti, jak je známo, mají melodický rock a metal v krvi. Do Nizozemí tedy putovalo i pár našich cédéček a my se mohli radovat z parádního koncertu.

26.08.2012 - Co vše si pamatujeme z našich koncertů od dubna do července

PLZEŇ - Spolkový dům Roudná
V tomto baráku už jsme kdysi hráli. Je to už pěkná řádka let, tenkrát jsme měli ještě tříčlennou sestavu a hráli jsme nikoliv vzadu na sále, nýbrž v útulné hospůdce s pódiem. Vzhledem k tehdejší neúčasti však není příliš na co vzpomínat. Tentokrát se očekávala akce poněkud větší, jelikož hlavní hvězdou večera jsme nebyli my, nýbrž Morčata na útěku. A to i přesto, že jsme si vyměnili obvyklé pozice, takže tentokrát dělali oni předkapelu nám (to jsou jejich vlastní slova). Aparatura, kterou jsme byli na tomto vystoupení zvučeni, se zapsala do dějin. Stejné satelitní bedny, které zde mířily do sálu, jsme si o pár měsíců později pořídili na zvučení menších akcí. Na pódium jsme se tedy dostali až někdy před půlnocí, ale sál se kupodivu nevylidnil a plný zůstal i prostor pod pódiem. Takovou atmosféru jsme v Plzni ještě neměli. Po akci jsme ještě s bodrými Brňáky chvíli poseděli a nabídli jim k nahrání některé verše, které se nám do repertoáru úplně nehodí. Ač nás Morčata nechtěla od stolu pustit, podařilo se nám uniknout před nálety kořalek, na něž nejsme zvyklí.
BLATNÁ - Hard Rock bar
Moc hezká výzdoba. Po domažlickém klubu Death Magnetic jsme se objevili v dalším stylizovaném klubovém skvostu, a sice v Hard Rock baru v Blatné. Měli jsme zde společný koncert s pražskou skupinou DILATED, která na nás později vykoukla snad ze všech hudebních časopisů a webzinů. Měli totiž buď krátce před vydáním a nebo krátce po vydání nového alba. My jsme pojali návštěvu těchto krajů jako výlet, a tak jsme se vydali ještě za časného odpoledne do města ochutnat nějakou místní specialitu, pokud možno pivo. To se nám povedlo, a tak jsme se po degustaci mohli vrátit na místo činu. Jak už bylo zmiňováno, výzdoba klubu je velice stylová a každý z nás ji dokázal ocenit. Tedy, kromě klávesáka, který po spatření hada v teráriu prozradil, že se nebojí lva ani tygra, ale z hadů má nevysvětlitelnou fobii. Ještěže had nebyl blízko u pódia, asi bychom jinak nic neodehráli. DILATED hráli výborně, ale překvapivě krátce, a tak než jsme se nadáli, už jsme byli na pódiu také. Účast byla nevalná, ale dle sdělení jednoho znalce poměrů bylo přítomno dvakrát více lidí než před časem na známou blackmetalovou legendu.
ČERNOŠICE - Jedličkovy lázně
Útulné stylová hospůdka (lázní jsem si nevšiml), kam se bez navigace v podobě někoho živého na telefonu nedá trefit. Dostat se na místo není úplně lehké ani pro domácí, jelikož dotazy na cestu vyvolávaly reakce v podobě dlouhého přemýšlení a neustálého měnění výpovědí. Nebylo tedy až tak velkého divu, že na akci dorazilo velmi málo lidí (eufemisticky řečeno). Ovace tedy nemohly být nikterak bouřlivé, stačilo, když pár lidí aspoň pokývalo hlavou. S námi hrála skupina HEAVY PASSION, jež byla právě tou dobou v očekávání vydání nového alba plného své psychedelické hudby. Poté, co obě kapely odehrály, jsem dlouze debatoval s lídrem Heavy Passion o nelehkých kapelnických údělech.
KRALOVICE - pouť na náměstí
Hvězd, se kterými člověk vystupuje, není nikdy dost. My se doposud objevovali po boku vyžilých hardrockerů, bigbíťáků či metalistů, a tak hraní na jednom pódiu s oblíbenci mládeže a perspektivních studentek, skupinou WOHNOUT, bylo dalším zpestřením naší muzikantské přítomnosti. Prostranství se příjemně zaplnilo a my jsme odehráli jeden z nejlepších setů naší historie. Přítomen byl i náš bývalý kytarista Miloš Kubica, který se pod záminkou, že je stále členem kapely, dostal zadarmo do areálu a poté si ještě neváhal posílat si Lucku (a poté, co jí došla trpělivost, tak i mě) pro pivo, jež bylo určeno pro účinkující. Za připomínku stojí, že pro nadměrnou konzumaci byl po nějaké době výdej pro Greymon pozastaven. Víťa Kraus byl poučen, aby se bratrů Homolů neptal, který z nich má něco s Darinkou Rolincovou, což se mu podařilo dodržet. Akce, jak má být, uděláme všechno pro to, abychom se tam za rok objevili znovu.
PLZEŇ - U Jána
Může pro hraní existovat útulnější místo, než je zahrádka Hospody U Jána v Plzni? Možná ano, ale já žádné takové neznám. Stoly se zaplnily, my si v klidu rozdělili vystoupení do tří sérií a pobavili jsme se jako zamlada. Žádný stres, jen toho nakládání a vykládání bylo nějak moc. Tentokrát jsme ani nic nerozbili. Navštívili nás bývalí bubeníci Honza Roučka a Jarda Záhrobský. Že se sem během léta vrátíme, bylo víc než jisté, takové akce bychom hráli klidně 7x týdně.
KRYRY - Létofest
Když jsme hráli v kryrském letňáku poprvé, to se psal rok 2002, dostali jsme luxusní čas za tmy. Až letos se to povedlo zopakovat. A výsledek byl stejný jako před lety. Nádherná atmosféra, před pódiem plno metalových mániček, semtam někdo zabloudil i na pódium (což bohužel neseme trochu hůře než před lety). Pomohla až výhrůžka odkazující na jistý incident na koncertu v Lamb Of God v Praze. Severní Čechy jsou kraj drsný, ale pohostinný, takže je radost se sem vracet. V Kryrech často vídáme na pódiu stejné lidi, ale každý rok v jiných kapelách. Tok času se ale asi zastavil, FULL TIME jsme viděli už potřetí v nezměněném složení.
ČIŽICE a DOBŘÍČ - aneb dva koncerty za večer
Dobříč Fest je akcí, kterou pořádáme společně se skupinou AM. Pokaždé máme monstrózní plány, honosnou propagaci a nekonečný počet plakátů, ale nakonec vždy dojde k monumentálním průšvihům. Zázrak je, že se nám je pokaždé podaří ustát. Tentokrát ale bylo všechno ještě dobrodružnější. Ze čtyř kapel totiž odpadly hned dvě. A tak ve chvíli, kdy my ještě dohrávali vystoupení v Čižicích, kde jsme předkapelovali Morčatům na útěku, v Dobříči zatím skupina AM hrála tak dlouho, dokud nezahlédla světla našich přijíždějících aut. Co se týká Čižic, jen dvakrát v životě jsem hrál pro tak unuděné publikum. S pozitivním zjištěním však přišla Lucka, která prý někoho potkala u stánku a ten jí říkal, že se mu to prý docela líbilo. Uvidíme, byli jsme zde poprvé, snad se nám příště podaří prohloubit stopu. Následoval tedy ultrarychlý přesun. AM nás z pódia vítali div ne jako spasitele, a tak jsme se bez prodlení pustili do práce. Letos se nám konečně podařilo zlomit dobříčské prokletí. V minulých letech jsme měli pocit poněkud chladného přijetí naší kapely v těchto končinách (platilo to vždy i pro vedlejší Oboru), tentokrát tomu bylo naopak. Parket se nám příjemně zaplnil, atmosféra byla více než vřelá, my si hraní parádně užili a bohatě si tak vynahradili rozčarování z Čižic. S klukama z AM jsme se pak smáli každoročně se opakujícím potížím s odpadáním kapel a začali spřádat plán, že příště bude mít festival i lavičku náhradníků.
DOLCE U PŘEŠTIC - Dodna fest
Tak tohle se nám líbí. Festival začínající s obědem a končící dlouho v nočních (skoro ranních) hodinách a my dostáváme čas hraní od osmi večer. Využili jsme tedy situace a skvělého rozpoložení všech přítomných a opřeli se do toho, jak se na hvězdy Masters Of Rock (no dobře, tady asi trochu předbíháme) sluší. Tradičně skvělý zvuk, vstřícní pořadatelé, pozitivně naladěné publikum, pohostinná obsluha, zkrátka všechno, co si kapela vystupující na festivalu může přát.

19.03.2012 - Únor a březen 2012 na pódiích

PLZEŇ - Melodic Offense
Návrat do legendárního sálu božkovské hospody Pod Kopcem přišel po dvanácti letech. Tentokrát jsme to pojali jako festival melodických metalových kapel a pozvali si pro tu příležitost VETROL a AVIDITY FOR. Vetroláci dorazili stejně pozitivně naladění jako před třemi měsíci na Kladno, a tak o zábavu a nejrůznější historky nebyla nouze. Rád bych nějakou tlumočil, ale žádnou si nepamatuji. Pak tedy naskočili na pódium, nahrnuli do lidí pořádnou dávku heavy metalu, získali si všechny přítomné a šli to zapít. Přišla řada na nás. Příprava pódia trvala extrémně dlouho, a tak jsme závěrečnou zvukovou zkoušku příliš nenatahovali. Vymstilo se nám to vzápětí, takže následoval jeden ze dvou nejhorších výkonů v historii kapely, pro který existuje jen jedno pojmenování - ostuda. Možná vás zajímá, co se po takovém vystoupení v kapele děje. Jinde asi lítají facky na všechny strany, ale u nás jakožto souboru melancholických introvertů se jde na věc jinak. Vše se nechá uvnitř bublat a vybuchne to až v poslední chvíli. Poté nikdo nemluví s nikým a každý ze zúčastněných je stoprocentně přesvědčen, že s touto kapelou už na pódium v životě nevstoupí. Věc se pak urovnává v různých časových intervalech, od dvou hodin po celé týdny. Konec patřil perfektnímu vystoupení skupiny AVIDITY FOR.
KRALOVICE
V Kralovicích jsme předskakovali skupině Morčata na útěku. Účast nebyla nijak oslnivá, ale my jsme měli v publiku hodně skalních. Akci zvučil Prochor a jeho ATW SERVICE, takže není třeba nic dodávat. Fantastický zvuk, na pódiu absolutní komfort, kdyby to takhle bylo pořád, asi bych se hudbou klidně i živil.
DOMAŽLICE aneb když vám Blue Effect dělá předkapelu
Po pár měsících návrat do luxusně zařízeného klubu Death Magnetic v Domažlicích. Klubu, kde vás obklopuje ze všech stran motiv rakve a pro některé je natolik lákavý, že neváhají a pořídí si aspoň něco, co jim toto místo bude připomínat (jedním takovým je náš bubeník Karel). Pódium jsme měli sdílet se skupinou BLUE EFFECT. Kdo by nevěděl, to je ta kapela, kde hraje na kytaru Radim Hladík. Kdo by nevěděl, kdo je Radim Hladík, u toho nechápeme, jak se na tyto stránky dostal. Jelikož do Prahy je cesta dlouhá, hrála tentokrát slavnější kapela (což Blue Effect z nás dvou přecejenom je) jako první. Pravda, z pódia se jim pak moc nechtělo (respektive oni byli z pódia pryč chvíli po vystoupení, ale nástroje tam jaksi zůstaly), takže jsme museli sklizení jejich nástrojovky trochu zaurgovat. Ovšem když se začne Radim Hladík osobně zajímat o vaši kytaru, tak na tyto věci snadno zapomenete. I když nevím, co si pomyslel ve chvíli, kdy se po otevření obalu mohl pokochat pohledem na korejského stratocastera, jenž se nabízí v bazarech jako přídavek k notám. A po mém pění ód na to, jaké tato značka dělá skvělé krky na kytarách, se o tom jal přesvědčit. Nicméně ani dotek Radima Hladíka nezpůsobil, aby se z mé kytary linuly tóny líbivé, dá se říci, že jsem hrál jako vždycky, chvílemi i hůř. Publikum bylo poněkud přešlé, zřejmě po hlavním chodu čekali dezert v podobném duchu, z čehož se náš styl přecejenom poněkud vymykal. Pochvalu si zaslouží zvuk, který byl dílem Vény Doležela. Nestává se nám často, aby odposlechy tak nádherně řvaly a zároveň nikde nic nepískalo. Zkrátka vše bylo jako ve studiu. Letos už se do tohoto klubu asi nedostaneme, ale příští rok, budeme-li živí, zdraví a schopní, snad zase ano.

31.12.2011 - Shrnutí podzimních koncertů roku 2011

PLZEŇ - klub JAM
V plzeňském JAMu jsme se dlouho neobjevili. V okolí byl pár týdnů předem cítit hlad po našem vystoupení, a tak jsme se chystali na početnou účast, pročež jsme si před vystoupením dali i zkoušku, což je činnost, které jsme se za celý rok 2011 oddali asi jen třikrát. Účast byla nakonec nižší, než původní předpoklady napovídaly, ale i tak na plzeňské poměry výrazně nadprůměrná. Jako hosty jsme si pozvali skupinu FALCAR, která ukázala, jak řízně se hraje power metal na Kladně. Ani my jsme se s tím příliš nemazali a předvedli vystoupení, které sice bylo poznamenáno mírnou konzumací, avšak i novinky v repertoáru se podařilo prezentovat zdárně. Zlatým hřebem bylo vystoupení Lucky, která díky prohrané sázce se svými kolegy z práce dostala příležitost zazpívat jednu píseń v jakémsi bíloprůhledném hábitu, jenž je prý jakýmsi ochranným oděvem v laboratořích, kde se pracuje s umělou hmotou. Rádi bychom popsali, co jsme pod tímto návlekem viděli, ale jelikož jsme gentlemani, svorně jsme se celá kapela otočili jinam.
OSVRAČÍN
Akci na zámku v Osvračíně se mi podařilo domluvit s Jirkou Beňkou už na začátku roku. Myslím, že ještě nikdy jsme neměli žádnou akci v kalendáři tak daleko dopředu (s výjimkou domácího Lednice Festu). Dělali jsme předkapelu plzeňskému Kabát revivalu. Zdání někdy klame, a tak jsme uvnitř honosné budovy (proto se také nazývá zámkem) nalezli místo, které více než dějiště honosných šlechtických plesů připomínalo klasickou sokolovnu se všemi výhodami i nevýhodami. Výhody jsme začali okoušet hned, vesničani, jako jsme my, jsou ostatně doma v každém takovém sále. Krásně vysoké pódium, naproti balkón, klasické stoly a za rohem výčep s ručně psanými cenami. Hlavní pořadatel Jirka chválihodně na tomto místě střídá akce zábavového typu s akcemi vyššího metalového umění. My jsme samozřejmě chtěli naplnit druhou část tohoto tvrzení. Těžko říci, zda se nám to povedlo, ale snad jsme náš boj s akustikou sálu dokázali dotáhnout aspoň k remíze. Moc děkujeme Jirkovi Beňkovi, že nás vytáhl do nám neznámých končin, rádi se tam zase někdy vrátíme.
DOMAŽLICE - předskakování skupině Rybičky 48
S Alkeholem už jsme hráli a na Rybičky chodí holky. Jednoduchá myšlenka stála za rozhodnutím, kterou variantu z nabízeného předskakování si vybrat. Stalo se tak na jaře. A protože od té doby uplynula spousta času, věci dostaly dívný spád a vyvinuly se tak, že jsme museli dorazit na místo bez Lucky. Oprášil jsem tedy ve svém hlase zapomenutý rejstřík jménem soprán a stal se zase na nějakou chvíli hlavním zpěvákem. Láďa, kterému jsem zněl v odposlechu obzvláště hlučně, mě žádnou kritikou nezahrnul, což ve mně vyvolalo značný pocit hrdosti. Ten vzal zasvé poté, co mi pořadatel Míra řekl, jak moc se těšil na zpěvačku. Naštěstí se nebude muset těšit dlouho, na jaře se na místo vrátíme v kompletním složení. Kluci z Rybiček se ukázali být přátelskými a vstřícnými týpky a ochotně rozprostřeli své vybavení po prostorách klubu, abychom o něj na pódiu nezakopávali. Díky moc.
KLADNO - klub Na Pěší
Kladenští FALCAR nás vzali na domácí půdu. Při bloudění v labyrintu jednosměrek poblíž klubu jsem asi natřikrát využil navigování Martina Palounka, abych nakonec zdárně zaparkoval pár set metrů od klubu (blíž to totiž nejde). Klub byl celkem útulný, ale dřív prý byl ještě útulnější. To bylo ještě předtím, než majitel prodal skoro veškeré vybavení. První hrála skupina VETROL set plný řízného heavy metalu. Poté jsme naskočili my a bez varování vystřihli jeden z nepovedenějších setů v naší historii, k čemuž nám dopomohlo neuvěřitelně vstřícné publikum reagující takřka na každý motiv a zpívající s námi snad i mezihry. Připadal jsem si jako Kai Hansen. Nakonec zahrál pořádající FALCAR a ukázal, jak to s vývojem kapely vypadá, když pravidelně maká a zkouší. Když to tak půjde dál, budeme na ně za dva roky koukat ve Vizovicích, kterak se prohání po pódiu. Děkujeme Falcaru za pozvání, hraní jsme si užili a dá se říci, že nám tito kladeňáci připravili ještě lepší zážitky, než jiný slavný kladeňák Jarda Jágr.

18.09.2011 - Shrnutí dalších koncertů letního turné 2011

LIBLÍN - REGGAE KEMP
Koncert po boku s Avidity for... v příjemném prostředí s výhledem na Berounku. O tomto víkendu by se asi Ota Pavel docela divil a hrdina jeho knih pan Prošek by se bez váhání stěhoval do paneláku. Hlasité kultury se totiž na místě činu sešlo větší než zdravé množství. Na nedalekém soutoku probíhala třídenní party, kde si podával ruce punk, reggae, techno a kdovíco ještě. Takřka po celé dny. V reggae kempu byli zmínění Avidity for... a my. A aby toho nebylo málo, na měkčí (ale rovněž ne úplně tichou) hudbu se křepčilo i o pár kroků dál v country stodole. Na návštěvnost si nemohlo stěžovat žádné z těchto kulturních míst. Chvíli před plánovaným začátkem jsem byl tázán, kde máme baskytaristu. Nebylo nic snazšího, než mu zavolat. "Právě projíždí přes Vroutek." odpověděl jsem po pravdě. Všichni se zasmáli údajnému povedenému vtipu a bavili se dál. Když už se měl Láďa blížit, postavili jsme se na scénu, kde jsme připravili i jeho věci, Láďa tedy vystoupil z auta, chytnul basu a hned se začalo hrát. V tu chvíli už všichni věřili, že v době volání byl opravdu ve Vroutku. Podali jsme vrcholný výkon naší kariéry, takže byl i zájem o naše cédéčka.
DOLCE U PŘEŠTIC - DODNA FEST
Déšť, bahno a zima. I když prý bylo nejstudenější léto za posledních asi 300 let, dá se říci, že počasí většině akcí, na kterých jsme hráli, přálo. Bohužel, Dodna Fest to schytal o to více. Výborně připravená akce, útulný venkovní prostor, lahodné klobásky a celodenní hudební náplň. Pro mě bylo překvapení, že nějací lidé byli přítomni, jelikož mě by v takovém počasí nikdo ven nedostal. Z našeho celkem vydařeného vystoupení existuje i videozáznam. Cílovou skupinu majitelů našich cédéček jsme rozšířili i na Přešticko. Od pořadatelů jsme dostali slušivá trička a domluvili se, že pokud akce bude za rok, rozhodně tam nebudeme chybět.
PLASY _ CZECH ROCK BLOCK
Czech Rock block se mění v regulérně dvoudenní akci, aspoň páteční návštěvnost tomu nasvědčovala. Hráli jsme druzí, akci zvučili staří známí z Happysoundu. Byli jsme hodně metaloví a po vystoupení jsme rozdali kupu kompilací s našimi třemi skladbami. Původně jsme se chtěli kolektivně pobavit, ale nakonec jsem zůstal jen já a v sobotu se do areálu vrátil i Karel. V době, kdy jsme se potkali, už však ani jeden z nás na pivo chuť neměl.
LEDNICE FEST
K této akci asi není co dodávat. Perfektně připravená, spousta lidí, tentokrát vyšlo i počasí. Jedno nebezpečí však na nás číhalo, a sice to, že jsem byl na akci přítomen už od rána. Pivo se rovněž čepovalo od rána. Ukázal jsem pevnou vůli. Lednice fest je ve znamení lednických kapel, takže večer otevřeli Avidity for..., načež jsme se do toho pustili i my. Co jsme nestihli v Kozojedech, to jsme zvládli v Lednici, takže jsme pokřtili naše CD "Ďáblova nevěsta". A protože cédéčko by měla křtít nějaká osobnost, požádali jsme hned tu největší, která se v areálu nacházela. Kmotrem byl tedy náš bývalý kytarista Petr Dvořák. Na oplátku si vyžádal píseň "Komety", kterou jsme pár let nehráli. Výsledek tomu odpovídal, snad jsme se vykoupili jinými skladbami. Hráli jsme skoro do jedné hodiny, ale když jsem místo opouštěl, byly už čtyři.
TEREŠOV - ROCK POD LOTROVNOU
Bývalí členové Greymonu jsou nesmírně aktivní. Už pár týdnů či měsíců hraje náš bývalý bubeník Honza Roučka ve skupině KROFKY (akorát vyměnil bubny za baskytaru) a zlanařil tam i našeho bývalého kytaristu Miloše Kubicu. KROFKY mají ve svém domácím regionu silné fanouškovské zázemí, ale rozhodli se o něj nesobecky podělit s dalšími spřátelenými kapelami. A my byli jednou z nich, a to i přesto, že jsme toto vystoupení avizovali ještě dříve, než jsme na něj byli oficiálně pozvaní. To se mě Honza na jaře nezávazně zeptal, zda máme čas, a já už si poznamenával do rozpisu. Přírodní letní kino se ukázalo být jedním z nejhezčích prostředí, kde jsme kdy hráli. Mezi prodávanými pochutinami nechyběly ani poctivé řízky. Co víc si přát. Dostali jsme více než hodinový prostor, a tak jsme se rozhodli ukázat, co umíme. A jako bonus jsme ukázali i to, co neumíme. Žánrově jsme se docela vyjímali, ostatní kapely měly rokenrolově punkový základ. Na druhou stranu, když přijela skupina GAUNEŘI, podle image to vypadalo, že dorazily největší světové hvězdy 80. let. Máničky, kožené hadry, tetování, pódiová nástrojovka tak velká, že se sotva na pódium vešla. Košatá sestava pořádající skupiny KROFKY vystoupila jako poslední a já jsem tak mohl poprvé v životě vidět své bývalé spoluhráče z pod pódia. Nemohl jsem bohužel zůstat do konce, ale za vše hovoří Milošova slova, který mi o týden později říkal, že na konci sestoupil z pódia, šel si nahoru dát něco k jídlu a pití, ale dozvěděl se, že nic nedostane, jelikož už se všechno sežralo a vychlastalo. Obrovskou chválu si zaslouží zvuk, který byl během celé akce doslova fantastický. Děkujeme za pozvání.
KRALOVICE - NÁMĚSTÍ
Na kralovickém náměstí jsem hrál naposledy někdy v roce 1993 s orchestrem kralovické umělecké školy. Tenkrát jsme nefalšovanou dechovkou dělali předkapelu Brutusu na místních pivních slavnostech. O nějaké to desetiletí později se tedy na náměstí vracím, jelikož zde máme s Greymonem hrát po skončení hasičských závodů. Museli jsme se obejít bez Lucky. Místo odvolání akce jsme ji pojali jako trénink na jedno listopadové vystopení, kam s námi taky nebude moci odjet. Naše mrňavá aparaturka náměstí bez větších problémů ozvučila, zvuk prý byl pěkný, jak jsem vyzvěděl od přihlížejících. To už se nedalo říci o našem výkonu a obzvláště o mém zpěvu. Malá aparatura totiž odhalí vše, co může být při komplexním nazvučení uším skryto. Ale i tak si troufám říci, že jsme obstáli se ctí. Vystoupení sledovalo velké množství lidí pokročilejšího věku, ohlas tedy nebyl zrovna bouřlivý. Bojové podmínky nás zocelily, na listopad budeme připraveni. Děkujeme místnímu hasičskému sdružení za pozvání.
KRALOVICE - SPORT KEMP - SOUKROMÁ AKCE
Soukromé má zůstat soukromým, takže z této akce nebudeme vynášet větší množství informací. Byli jsme pozváni na oslavu osmnáctit (aspoň myslím) v uzavřeném, leč i tak velmi početném kruhu. Oproti předchozí kralovické akci se zde pohybovalo publikum věku naopak nízkého. Kdo by čekal, že osmnáctiny budou probíhat bouřlivě, podivil by se nad poklidností akce. Po nás hrála místní začínající kapela 320 Voltů. Došlo i na nějaký ten jam. Až se budou slavit dvacetiny, prý na nich možná budeme hrát taky. Jistota je v životě důležitá, Greymon by tedy měl existovat i v roce 2013.
Co se týče letní sezóny 2011, ta byla tímto vystoupením ukončena. Zahrnovala spoustu akcí, a to jsme jich museli několik z organizačních důvodů zrušit či odřeknout. Nebylo to vždycky lehké, ale dokázali jsme to. Těšíme se na další léta, ale i podzimy, zimy a jara. Nyní se přesuneme zpátky do sálů, přísálí a klubů.

18.07.2011 - Veselé historky ze severočeské anabáze

Hrát pro kamerunské kozy, které mají své sídlo nedaleko pódia? Proč ne. Celé to začalo už před dávnými měsíci, kdy jsme se povzbuzeni úspěchy v jiných soutěžích přihlásili také do té, jež nese název FlyUp. Ze 169 kapel jsme bylo vybráno 5 vyvolených, mezi kterými jsme nechyběli ani my. Těšení mohlo začít, zvlášť když hlavní výhrou bylo to, že vám na festivalu bude dělat předkapelu Arakain.
Plánování začalo už v pátek během našeho vystoupení v Dobříči. Dlouhou dobu nám zabralo, než jsme dali dohromady počet lidí, co pojedou, a odhadli, do kolika aut a za jakých okolností bychom se mohli vejít. Láďa, který svého Espace spravil asi pět minut před odjezdem do Dobříče, měl ve své opravářské schopnosti a pověstnou spolehlivost francouzských vozů takovou důvěru, že nás nakonec přesvědčil, že nás jeho auto do Bíliny doveze. O něco méně důvěry však budil jeho basový aparát, který se naopak za celé 2 týdny spravit nepodařilo. A to už je vlastně počátek sobotního dějství.
V týdnu se Láďa domluvil s baskytaristou skupiny Nadoraz, že mu kombo půjčí, ať se pro něj staví během cesty na vystoupení. Láďa tedy v deset hodin ráno zvoní u baráku našeho dobrodince, který se poté vydává kombo hledat, aby po nějaké době zjistil, že jej nemá a pustil se do rozvažování, kde by mohlo být, načež se nejpravděpodobnější variantou jevily Mladotice, místo pobývání jeho spoluhráče a našeho bývalého bubeníka v jedné osobě. Ten však nebyl doma, a tak bylo dohodnuto s jeho rodinou, že Láďa vyrazí na cestu, zatímco oni se pustí do hledání. To bylo úspěšné, a tak se Láďa mohl po této zajížďce vydat na cestu vstříc severu. Zde však příběh nekončí, vyčkejte dalších odstavců.
To druhé auto mělo cestu o poznání klidnější. A to dokonce do takové míry, že ač nás tlačil čas, abychom stihli být u registrace kapel v požadovanou hodinu, Víťu to nikterak nevyvádělo z míry a flegmaticky se snažil nepřekračovat osmdesátku i na rovných úsecích bez překážek v podobě pomalých aut. Když jsme začali v Bílině trochu bloudit, rozhodl se náš fotograf Jarda, že přestane tajit, že má navigaci a rozhodl se ji po dlouhém rozvažování použít. Navigace nás bez rozmýšlení navedla do dvou zákazů vjezdu, poté jsme znovu byli ztraceni. Naštěstí byly parkové cesty plné místních rekreačníků, kteří nám s cestou poradili, a tak jsme se přes další tři zákazy vjezdu dostali až do nádherného amfiteátru. Pódia a stánky, takové věci se dají na akcích očekávat, ale čím se tento areál liší od ostatních, to je ohrada, v níž je výběh pro roztomilé kamerunské kozy. Na tato sympatická zvířátka jsme se chodili v průběhu odpoledne dívat, Víťa si dokonce připsal k dobru pozoruhodný zootechnický výkon, když jednu uniklou kozu chytl dle instrukcí jejich hlídače za rohy a přehodil ji zpátky do ohrady.
Pít či nepít? To byla otázka. Časy vystoupení se teprve měly losovat. Ale první varianta byla správně, i když jsme se postupně zdisciplinovali. Nejprve jsem přišel ke stolu já s malinovou limonádou, kterou jsem vzbudil u spoluhráčů podezření, že popíjím benzín Special, který jsem vytáhl z opodál stojícího fichtla. Ale přesvědčil jsem i ostatní. Malinovou limonádu jsem chválil, zatímco Víťa se mě snažil přesvědčovat, že tam ve skutečnosti žádné maliny nejsou. Tak jsem se začal hádat, protože jsem z té šťávy maliny cítil a nic nenasvědčovalo tomu, že by snad byla jablečná nebo pomerančová. Víťa si ji tedy šel koupit taky, načež pokračoval v přednášce, že tam žádné maliny nejsou a že to jenom tak vypadá. Mezitím jsme si všimli nadměrného popíjení u Karla, kterému jsme se to hned pokusili zakázat. Dokonce jsme projevili dobrou vůli a šli mu také koupit jednu malinovku. Když jsme se však otočili, spatřili jsme Karla, jak nepozorovaně unikl hlídačům, kteří s ním u stolu zůstali (Lucka a Láďa) a zběsilým krokem uniká ke stánku s pivem. Než došel zpátky ke stolu, tak pro jistotu hned půlku půllitru vypil.
Nastal čas degustační, který se týkal zejména jídla. Vyzkoušeli jsme úplně všechno, přičemž při pojídání klobás a optickém přeměřování jejich tvaru a velikosti nechyběl humor obzvláště intelektuální. "Tak přesně něco takovýho, jako je tahle klobása, mám i tady za tím zipem." "Taky takhle blbě ukousnutý, jo?" Vzpomněli jsme si i na párečky v konzervě, ale ty se v areálu neprodávaly.
Posuňme se blíže našemu vystoupení. Karel pečlivě poslouchal zvuk a dělal si starosti, aby mu jeho kopák nezněl taky tak divně, jako u předchozích kapel. Ujistili jsme jej, že charakter zvuku jeho kopáku bude úplně jiný. Vlastně jsme mu nelhali, utvrzoval nás v tom fakt, že kopáky ostatních kapel desetinásobně překračovaly finanční hodnotu celé Karlovy bicí soupravy.
Brzy se začal nachylovat náš čas. Já jsem se vydal ladit svou kytaru Squier, pročež jsem se stal terčem udivených pohledů, zda na tento nástroj opravdu hodlám hrát na takřka profesionálním pódiu. Ale větší dobrodružnosti se děly na pódiu. Víťa zapojil trafo ze svých kláves. Abych to vysvětlil. Za normálních okolností tam někde čouhá vodič, který je složen z mnoha takových mrňavých měděných vlákének, silných jako vlásek. A právě na posledním takovém vlákýnku viselo celé spojení Víťovo kláves s elektřinou. To Láďa si to naštrádoval na pódium s vypůjčeným kombem a plný spokojenosti, že se jej žádná nejistota netýká. Ale brzy se nestačil divit, ale na to si ještě počkáte.
Pódium jsme si tedy připravili k vystoupení a když jsme spatřili, jak hezky to vypadá, rozhodli jsme se, že pořídíme promo fotky. Samozřejmě, až část kapely dokouří cigarety. Když dokouřili, zjistili, že část kapely odešla pro pivo. Ale úspěšně jsme se sešli a začali se šikovat do skupinové fotky. Zda bude něco z nafoceného materiálu použitelné, to se ještě uvidí. Větší překvapení bylo, když se k nám přitočil chlapík s kamerou a dáma s mikrofonem. Šlo o regionální televizi. Žádost o rozhovor kapelu vystrašila natolik, že se nás všech pět vydalo na úprk. Pak nám to připadalo blbé (už jenom kvůli paní redaktorce, která udiveně kroutila hlavou), a tak jsme před mikrofon násilím dotlačili Lucku. Redaktorka: "Já se vás jenom zeptám, odkud jste, co hrajete za styl, jak dlouho hrajete, jak jste se dozvěděli o této soutěži a tak." To Lucku, která znala odpověď jenom na první otázku, značně vyděsilo, takže jsme jí museli říci odpovědi na otázky zbývající. Nejprve pověděla, odkud jsme, a to takovou plzeňštinou, že o našem příslušenství k Plzeňsku nemohlo být nejmenších pochyb. Uvidíme, jestli ten záznam někde seženeme.
A pak přišel zlatý hřeb. Na hlavním pódiu dohrály Lety mimo a my jsme mohli odstartovat náš set. Asi jsme vzbudili pozornost, protože nastal hromadný přesun lidí od větší scény k té naší. Jenom ta basa nějak divně lupala. Inu, půjčené kombo nebylo zdaleka takovou spásou, jak jsme si představovali, a tak basová anabáze vyvrcholila tím, že poslední dvě skladby už se basa vůbec nezvučila. Dočkali jsme se ale vřelého ohlasu od publika a já jsem po našem dohrání ani nestíhal prodávat cédéčka. Měli jsme to tedy za sebou.
Na hlavním pódiu začala hned poté zpívat Leona Šenková, která se krátce předtím byla podívat i na naše počínání, a my začali přemýšlet, co by, kdyby. Mnoho lidí nám totiž slibovalo odevzdání hlasů. A případné vítězství by znamenalo ještě večerní vystoupení na hlavním pódiu. A to by s nefunkčním basovým kombem a klávesami visícími na posledním drátku nemuselo dopadnout úplně nejlépe, pokud bychom nechtěli věc zachraňovat tím, že se přetransformujeme na taneční skupinu. S pořadateli jsme se domluvili, že nás pustí do backstage hlavní scény k nějaké zásuvce, abychom to odzkoušeli. Zatímco jsme čekali v zákulisí s kombem, až se nás někdo ujme, set Leony Šenkové skončil. Její pozornosti neušlo Láďovo tričko, které mu nezapomněla pochválit, zatímco on přemýšlel, zda jí má prozradit adresu sekáče, ve kterém jej za devadesát korun koupil. V zákulisí jsme zjistili, že kombo opravdu nefunguje, a tak jsem Láďovi navrhnul, aby se kdyžtak domluvil se Zdeňkem Kubem z Arakainu, beztak vystoupení vítězné kapely následuje nedlouho po této hlavní hvězdě festivalu. Nakonec jsme tuto variantu zavrhli a nechali všechno osudu.
Napětí před vyhlášením bylo nemalé. U uren jsem zahlédl paní, která chtěla hlasovat pro skupinu BLUE EFFECT, která právě hrála na hlavní scéně. Což o to, Radim Hladík je bezpochyby talent, ale přecejenom si troufám tvrdit, že není v pozici umělce začínajícího svou kariéru. Paní byla nejprve zklamaná, že jej nemůže podpořit, o to větší bylo mé překvapení, když jsem zahlédl, jak hází hlas do naší urny.
Zatímco jsem já doufal ve druhé místo a poslední příčka by pro mě byla vzhledem ke všem okolnostem přijatelnější, než případné vítězství, spoluhráči ve vítězství nepřestali doufat. Tajně snili, jak přijdou na pódium a naznačí Arakainu, že by si s tím balením nástrojů měli trochu pospíšit.
Verdikt padl už během vystoupení Arakainu. A byl velmi potěšující, umístili jsme se na druhém místě a vyhráváme osmivstupý mixážní pult. Pro nás neobyčejně užitečná cena, kterou využijeme při zvučení klubů, přísálí a podobných prostor. Nutno podotknout, že Lucka se nechtěla spokojit s jiným než prvním místem (prý už těch druhých míst bylo dost), a tak jsme museli maximálně využít výchovné psychologicko pedagogické metody. A v tom jsme dobří, takže jsme ji zanedlouho mohli vyslat na pódiu jít cenu převzít a všem poděkovat. Má obavu, že bude následovat scéna podobná vyhlašování nejlepšího fotbalisty ze seriálu Okresní přebor, se naštěstí nenaplnila.
Poseděli jsme ještě s jedním přísedícím, který nás začal hostit domácí pálenkou. Karel se nenechal dlouho přemlouvat, já jsem si taky dal, ale ostatní se zdráhali. Abychom našeho hostitele neurazili, začal jsem přemlouvat ostatní, aby si dali taky, přidal jsem i pár znaleckých postřehů, jakože jsou tam krásně cítit ty švestky, že to není žádná zabijácká kořalka a podobně. Tím jsem si ale u našeho hostitele nijak nešplhnul. Ani se nedivím. Pokud má pravdu Víťa, tak se totiž jednalo o meruňkovici.
Mohli byste si myslet, že příběh skončí odjezdem. Ale to bychom se nesměli dostat do bludného kruhu. Nebyli jsme schopní trefit z Bíliny do Mostu ani do Žatce, zato jsme hned dvakrát potkali Láďovo auto, které bloudilo stejnými slepými ulicemi a objížďkami. Největší překvapení mě však čekalo před cílem. Z auta vytahuju kombo a sháním se po kytaře, načež se dozvím, že v tomto autě moje kytara rozhodně nejede. Volám tedy Láďovi, že si kytaru někdy vyzvednu, načež se dozvím, že Láďa moji kytaru taky neveze. Ve chvíli, kdy tento report píšu, tak stále nevím, kde je. Zda u některé ze spoluučinkujících kapel ve zkušebně, nebo někde, odkud se ke mně už nevrátí.

18.07.2011 - Dobříč fest

Po dvou letech zase v Dobříči. Opět jsme to pojali jako festival místních kapel, kterého se kromě nás měli zúčastnit také Avidity for a AM. Prvně jmenovaní bohužel odpadli. Hledání náhrady narazilo na nečekané problémy. Členové veškerých melodic metalových kapel z blízkého i dalekého okolí jsou na festivalu ve Vizovicích, tudíž nemohou přijet. Ale nakonec se náhradu podařilo sehnat, a to více než kvalitní, a sice plzeňský PAHEYL. Díky tomu, že v jejich sestavě figuruje Marie Beranová z Hadačky, se podařilo zachovat i ráz festivalu, jakožto rejdiště kapel z nejbližšího okolí. Zvuk zajišťovali Petr Podlena a Martin Medek. Aparatura byla posládána ze všeho, co bylo dostupné. Část aparatury Avidity for, část z kožlanského Fantasy Landu a část jsme poskytli my. Petr s Martinem však vše poskládali tak, že to po celý večer skvěle a spolehlivě fungovalo. A fungovaly i další věci. Pořadatelské zajištění dobříčských akcí je vždy stoprocentní, ostatně neznám v této věci většího profíka než místního hlavního pořadatele Václava Lomičku. Větší překvapení nám však přichystali samotní návštěvníci akce. Bylo jich totiž nečekaně mnoho a přicházeli už od časných hodin. Největší část fanoušků přišla na AM, bezstarostný punkrock je dnes v kursu, navíc kytarista Víťa Dyk je zřejmě místní celebritou, jejíž věhlas se může rovnat i nejslavnějšímu dobříčskému muzikantovi Václavu Žákovcovi. A protože na nás a na Paheyl také chodí spíše mladší publikum, výsledkem byla akce s jednoznačně nejnižším věkovým průměrem, co jsem tady za dlouhá léta zažil. A to chodím na místní akce skoro 15 let. My jsme si odehráli dvě série, vše proběhlo až překvapivě hladce, nic nás nepřekvapilo, nic jsme nezkazili, a tak jsme si mohli hraní pěkně vychutnat. Po nás nastoupili AM. Ti hrají punk, ale jejich požadavky na odposlechy si nikterak nezadaly s požadavky dirigentů vážné hudby. Když už se zdálo být všechno nastaveno a kapela si zkusila kousek skladby, dal tomu zpívající kytarista Tomáš nový rozměr zvoláním: "A nyní přednesu své požadavky." Vše se nakonec podařilo k všestranné spokojenosti a AM odehráli podařený energický set. Pak už se začal připravovat Paheyl a požadavky na zvuk se ještě více vystupňovaly. Ale výsledek byl ohromující, hrálo to jako z cédéčka. Paheyl zaujal, ostatně velká část lidí jej díky velké koncertní aktivitě i v našem okrese znala.
Co k akci dodat? Maximální spokojenost ze strany kapel, zvukaře i pořadatele. Doufáme, že u lidí to bylo stejně, zřejmě ano, protože ještě dlouho po skončení akce, když jsem odjížděl, byl areál pořád plný. A to znamená jediné. Za rok to rozhodně musíme zopakovat.

10.07.2011 - Současný a bývalý Greymon na jednom pódiu

V roce 2001 jsme měli první koncert v Kozojedech. A deset let nato jsme to oslavili za účasti všech, kteří na tom pódiu tehdy byli. Přípravy provázela jedna komplikace za druhou. Stará sestava (Pícl, Kubica, Dvořák, Bunda) jen obtížně hledala termíny aspoň na dvě společné zkoušky, ale zadařilo se. Dva týdny před akcí jsme zjistili, že začátek má být už od 18 hodin (což bylo nereálné), nakonec jsme jej aspoň o hodinu posunuli. Tři dny před akcí volala Lucka, že přišla o hlas a neví, kdy se jí vrátí. Dva dny před akcí jsem ulehl s chřipkou. A den samotné události byl taky vypečený. Já vstal z postele až dvě hodiny před začátkem koncertu a Lucka se dostala z práce až v takovou dobu, že z auta vylezla takřka přímo na pódium. Ale ještě předtím Láďovi vyhořel při zvukové zkoušce basový aparát a celý areál zaplavil apokalyptický déšť.
Ovšem, pohled do publika byl naopak velmi optimistický. Plné byly stoly, plná byla stodola a plné bylo i prostranství u silnice. Dalo by se říci, dav jako na Iron Maiden.
Nejprve zahrál jednu sérii současný Greymon. S ohledem na hlasivky zúčastněných byly vynechány největší atentáty, tudíž se vše podařilo dohrát beze ztrát na životech i uměleckých dispozicích. Pak přišel čas na starý Greymon, tedy složení Tomáš Pícl - basová kytara a zpěv, Miloš Kubica - kytara a zpěv, Petr Dvořák - kytara, Vít Bunda - bicí nástroje. Sedm skladeb jsme odehráli v klasickém čtyřčlenném složení. Obzvláště metalová vypalovačka "Na kraj světa" měla potřebný drajv. Oproti dřívějším časům se zpívalo v mnohem větší míře dvojhlasně. Zbytek setu jsme dohráli ve třech, tedy v sestavě, jež pod hlavičkou Greymonu brázdila pódia v letech 2003-2004. Uteklo to rychle, a tak se opět karty promíchaly a na pódiu se znovu octnul současný Greymon. Limitováni hlasovým zdravím Lucky i mým, postupovali jsme od složitějších skladeb k jednodušším a v závěru už zůstal jediný pěvecký sólista, a to Láďa. Zdraví nás tedy skosilo jednoho po druhém, takže déle jsme bohužel hrát nemohli.
Trochu nás zklamala poněkud mrtvá atmosféra na akci, ale pak jsme si uvědomili, že to už je úděl městských slavností a akcí podobného typu, takže dneska vidíme spíše pozitivně, že jsme si mohli zahrát před tak početným davem.
Na druhý den jsme bohužel museli odvolat naše vystoupení na festivalu v Manětíně, jelikož já ani Lucka jsme nebyli schopní mluvit. Moc se proto omlouváme pořádající skupině Artur, která s tím měla spoustu práce. Doufáme, že se akce vydařila a naše neúčast ji nijak nepoznamenala.

18.06.2011 - Akce za květen a červen

Jedna akce za květen a jedna za červen. Odpočinkové měsíce před maratónem, který nás čeká v prázdninových měsících. Do rokycanského klubu Kasino nás pozvala skupina SATAN CLAUS, kterým moc děkujeme. Pánové byli veselí a přátelští, jak je u nich zvykem. Akce neměla velkou návštěvnost, ale atmosféra byla metalově příjemná. Plnili jsme roli nejměkčí kapely festivalu. Dalo by se říct, byli jsme kapelou na dobrou noc. A uspání se nám v jistém případě opravdu povedlo, i když u dotyčného na tom měla větší zásluhu spíše nadměrná konzumace. Lucka vypadala celý večer na umření, ale na pódiu se měla čile k životu, stejně jako ostatní. Narazili jsme na naše fanoušky. Nebo to aspoň tvrdili, i když asi to nebylo tak horké, jelikož náš set strávili převážně přede dveřmi klubu.
Láďa je konzument a věrný štamgast. Chodí k hospodě U Jána v Plzni. A aby nemusel opouštět svou oblíbenou hospodu ani když koncertuje, domluvil koncert přímo tam. Malé pódium na útulné terase neposkytovalo prostor k nějakým velkým pohybovým ekvilibristikám, ale člověk tak krásně cítil pulzaci naší hudby. To bylo způsobeno především tím, že kdykoliv Karel šlápnul do kopáku, zachvěla se jemná prkenná podlaha, na které jsme všichni koexistovali. Ale nikdo z nás nespadl, což se nedalo říct o stojanu na světla, který s sebou smetl mírně přiopilý fanoušek. Stalo se tak při přídavku, který jsem v předtuše následných událostí odmítal. Kdybych se nenechal přinutit, mohly být škody a ztráty menší. Lucku a Láďu, kteří po přídavku prahli nejvíce, jsme potrestali přehráním speedmetalové vypalovačky "Jako supi", která se tímto vrací do repertoáru. Láďa se na akci pobavil natolik, že dodnes možná neví, že má sešrotovaná světla (jsou totiž jeho majetkem) a Víťa, který nezůstal příliš pozadu, možná ještě dnes hledá, kde má klávesy (ty mezitím skončily u mě doma). Náš výkon byl strašlivý, naštěstí byl přehlušen deštěm.

30.04.2011 - První třetina roku 2011

Ve shrnutí čtyřměsíčního obdobé toho bude trochu více, a to nejen kvůli tomu, že je to dlouhá doba, ale i proto, že některé události nabraly poněkud rychlejší spád.
GREYMON V RÁRIU
David Havlena nás pozval do svého rockového pořadu ROCKTIME na Českém rozhlase Plzeň. Kapele byla věnována hned celá půlhodina, kterou kromě čtyř skladeb vyplnil i rozhovor Davida se mnou a s Luckou. V éteru celostátního rádia byla údajně zaslechnuta naše balada "Čas", další skladby občas zazní na regionálních stanicích. A aby toho nebylo málo, píseň "Pyramidy" zabodovala v hitparádě radia BEAT.
PÍŠE SE O NÁS V ČASOPISECH A WEBZINECH
Nejenže se naše album dobře prodává, ale boduje také v tištěných a internetových médiích. Recenze Metalforever, Fobiazine, Rockmag nebo Pise otiskly tak pochvalné recenze, až jsme se navzdory pověstné muzikantské ješitnosti začali červenat. Povzbuzující pro nás bylo také kladné hodnocení renomovaného časopisu Spark nebo uznání od časopisu Rock&Pop. Kýbl urážek, kterými nás zahrnul webzin Rockshock, tak zůstal prozatím osamocen. Třešničkou na dorku se pro nás stalo to, že někteří redaktoři zařadili "Ďáblovu nevěstu" do svého seznamu nahrávek nominovaných na album roku. Na serveru Fobiazine navíc vyšel rozhovor se mnou, zatímco Rockmag začal chystat rozhovor s Luckou, ten by měl vyjít v brzkých dnech.
SOUTĚŽÍME NA VÍCE FRONTÁCH
Loňská Česká rocková liga nás povzbudila, a tak jsme na úspěch navázali. Asi ze 70 přihlášených kapel jsme postoupili do základního kola soutěže METALGATE MASSACRE. To se odehrálo v pražském klubu Matrix a my jsme v něm obsadili skvělé druhé místo. Ještě větší úspech nás potkal v soutěži FlyUp, kde jsme byli ze 169 kapel vybráni mezi 5 finalistů a dostali tak možnost zahrát si na festivalu v Bílině na dalekém severu. Toto vystoupení by se mělo odehrát v červenci.
NAŠE SKLADBY JSOU SOUČÁSTÍ METAL COMPILATION VOL.3
vydavatel Lord Kopromaster zařadil tři naše skladby na svou kompilaci Metal compilation Vol.3, jejíž součástí je vedle hudby také obsah literárního serveru Černý Lord a několik softwarových záležitostí. Co se týká hudby samotné, vedle nás jsou zde zastoupeny samé legendární spolky, jako Necrofiles, Kremulátor nebo Kopromasters. V kultovnější společnosti jsme se ocitnout nemohli. Moc děkujeme.
BÝVALÍ ČLENOVÉ GREYMONU SE PROBOUZEJÍ K ŽIVOTU
Zdá se, že bývalí členové Greymonu se rozhodli nenechat usnout svůj talent a znovu se vrhají do hudebních aktivit. Vlastně jediný, kdo zůstal i po odchodu od nás naplno aktivním, byl doposud jen Víťa Bunda, dnes již neodmyslitelný člen REPELENTu a NADORAZu. Aktivitu nikdy úplně neutlumili ani Jarda Záhrobský s Honzou Plevkou, kteří nadále příležitostně hrají se svou kapelou DIAMANT. Ale do branže se vrací také náš bývalý bubeník Jan Roučka, který vyměnil bubny za basu a své kroky nasměroval do skupiny KROFKY. A své úmysly vrátit se na pódia netají ani Miloš Kubica. Po krátkém silvestrovském vystoupení v kralovickém baru Peggy, kde jsme na jednu sérii oživili staré greymoňácké balady, se jeho aktivita začala stupňovat, a tak brzy uvidíme, zda rozjede svůj projekt, anebo zamíří do nějaké kapely.
KONCERTŮ NEMNOHO, ALE STOJÍ ZA TO
Po téměř osmi letech dobýváme Prahu, a to hned dvakrát. Nejprve přijímáme pozvání kapely FALCAR do klubu Motoráj, kde si v parádní atmosféře užijeme vystoupení a navrch se zkamarádíme s pořádající kapelou, i třetími vystupujícími, kterými jsou TARAQ. Do Prahy se vracíme už za další měsíc, a to na výše zmíněné vystoupení v rámci Metalgate Massacre. Vystoupení se kromě jednoho chaosu způsobeného mnou vynechaným sólem vydařilo, a tak si v pro nás neznámém a cizím prostředí připisujeme úspěch v podobě druhého místa. Poté přichází na řadu Plzeň, kam nás pozvala skupina CREYDEN. Vystoupení po boku pořádající kapely a taky našich zkušebnových sousedů AVIDITY FOR v zaplněném bouřícím klubu je velmi zdařilé a má nefalšovanou metalovou atmosféru. V dubnu přivážíme do kralovického B-clubu rokycanské pohodáře SATAN CLAUS a společně hrajeme vystoupení asi pro průměrně věkově nejmladší publikum za naši kariéru. Kralovická omladina se bavit umí, a tak to v klubu žije i přesto, že publikum není zrovna početné. Předposlední dubnový den patří akci v Kryrech, kde sdílíme festivalové pódium místního letňáku s kapelami Kečup, Coda, Pumpa, Fulltime nebo Angry Minds.
Myslím, že toho za tu chvíli nebylo málo. Ale hlavní období tohoto roku nás teprve čeká. Máte se na co těšit.

30.04.2011 - Ohlédnutí za koncem roku 2010

Je to už dlouho, co jsem psal report z nějakého vystoupení. Sepsat pár odstavců po každé akci už asi nikdy nebude reálné, ale proč se po čase nevrátit k více koncertům najednou. Tentokrát se musíme vypravit až na konec loňského roku. Ten byl vůbec takový divný. Museli jsme zrušit několik vystoupení, jelikož zdraví a zaměstnavateli neporučíme, a to nebyly zdaleka jediné důvody. Bouřlivá celokapelní diskuse pak vedla k novému přístupu k domlouvání akcí, aby se podobným problémům zamezilo v budoucnu.
Takže jsme stihli odehrát akorát akci v Mrtníku. Tam jsme ji přemístili, jelikož se nepodařilo najít vhodný termín v Rybnici. Jako první rozduněli kulturák svým melodickým metalem hořovičtí RANYDEJ, poté přišlo na řadu vzpomínkové vystoupení MECLONY BANDU, tentokrát i s jednou novou coververzí. Nutno říci, že počínání Mecloňáků vzbudilo značnou pozornost u našich hořovických kamarádů, kteří ještě dlouho nemohli uvěřit, zda je něco podobného možné :-). A nakonec jsme se do toho pustili my, dnes si vzpomínám, že jsme hráli nějak pomaleji, takže jsme stihli méně songů, zato za delší dobu. Průzračný zvuk zařídil zvukař Expresu Jirka Červenka. S rokem jsme se tedy rozloučili už v listopadu.

17.10.2010 - V nekompletním složení chyběla vystoupení hloubka

Už je to tak, našemu vystoupení trochu chyběla hloubka, jelikož jsme na festival pořádaný skupinou SATAN CLAUS a konaný v Rakové vyrazili pouze ve čtyřčlenném složení. Láďa totiž musel v danou chvíli v zaměstnání nedobrovolně vydělávat na nové struny, ač se jeho stávající za ty dva roky, co je na své base má, ani neohřály. Docházka je neúprosná a být rockovou hvězdou nezaručuje v práci žádné úlevy. Co se týká té hloubky, Láďova nepřítomnost neohrozila hluboké filosofické poselství naší hudby a poezie v textech obsažené. Hloubka chyběla v nástrojích, jelikož bez basy to prostě neduní. A chyběla i ve vícehlasech, jelikož Láďovi je obvykle svěřen nejhlubší vokál. Nejen sluchem však je každá osobnost v kapele vnímána. Šou je rovněž nedílnou součástí vystoupení, takže si asi dokážete představit, že ochuzená scéna (bubny vzadu, klávesy nalevo, kytara napravo, zpěvačka uprostřed a basa nikde) evokovala Evu s Vaškem doplněné o hostující statisty. Nezvyk je to i na pódiu. Člověk jde při Intru k basákovi zaujmout pózu z učebnice metalových klišé a praští se hlavou o klávesy, jelikož basák chybí. Ale i tak jsme ostudu neudělali a na vystoupení jsme měli spoustu pozitivních ohlasů. Na akci vládla velmi sympatická máničkovská atmosféra, takže jsme s Víťou a Luckou zůstali až do konce, zatímco Karel (který obvykle naopak patřívá k těm vytrvalejším) se jel zabývat kdovíčím. Děkujeme skupina SATAN CLAUS za pozvání, jsme moc rádi, že jsme mohli v Rakové zahrát.

27.09.2010 - Změny v repertoáru

V kapelním hlasování bylo rozhodnuto, že už nikdy nebudeme hrát písně "Žába na ulici" a "Rukama mezi šrouby". "Žába na ulici" je natolik odlišná od zbytku repertoáru (zkrátka je úplně mimo), že její hraní vždy naruší spád i atmosféru koncertu. "Rukama mezi šrouby" je zase song, který nám trvale škodí a hází tuto kapelu do kategorie, ve které v žádném případě být nechce. Ale v repertoáru se nejen škrtá, ale i tvoří. Už brzy představíme přímočarou píseň "Bludný kámen" a novou baladu, která zatím nemá jméno. Kompozice epičtějšího ražení dává dohromady Víťa, na "Excaliburu" už se pracuje a další skladba je ve vývinu. Pokud se nám podaří sejít se na pár zkoušek, tak je všechny představíme ještě během podzimu.

27.09.2010 - V klubu Labe daleko od Labe

Po více než měsíci zase na pódiu. Doufejme, že si v dohledné době nikdo nic nezlomí, nevykloubí, ani nepropadne nekontrolovatelnému workoholismu, by trávil víkendy v práci. Do Hořovic nás pozvala tamní skupina RANYDEJ. V klubu Labe jsem už kdysi byl za časů mé vojenské služby, leč moje v alkoholovém oparu zamlžené vzpomínky nás nenasměrovaly ani přibližně, natož aby nás dovedly až na místo. V čase mobilů je však každé hledání čehokoliv snazší. Díky vstřícnosti kapely Ranydej jsme vecpali kapelu do dvou aut, a ještě jsme si mohli dovolit přivézt dvoučlenný doprovod. Klub Labe je neobyčejně útulný a disponuje luxusním pódiem. Přibližně takový rokáč bych si představoval v každém městě. Účast byla ovlivněna vinobraním, které se konalo druhý den, ale i tak jsme hráli v příjemné atmosféře. I po delší nečinnosti jsme dokázali udržet tempo, melodii i krok, i když moje hra spíše připomínala poslední záchvěv před úmrtím na třesavku. RANYDEJ pak předvedli šlapající riffující hard&heavy, které znělo o poznání metalověji než na Bandzone. A když nějaká kapela servíruje heavymetalové riffy, dvojhlasé zpěvy (zde v podání dvou zpěvaček) a klasická sóla, pak se to všem členům Greymonu zákonitě líbí. Takže se těšíme, až tuto kapelu představíme na některé z našich štací. V útulném klubu bychom rádi zůstali i na další kapelu, ale volání povinností nastávající pracovní soboty bylo neúprosné.

15.08.2010 - Lednice Fest ještě lepší než minule

Už potřetí na domácí půdě v Lednici. A protože každá tradiční akce by měla růst, nehrálo se tentokrát na plácku, ani pod lešenářskou konstrukcí, ale rovnou pod pořádně dlouhým návěsem, jehož přivezení jsme definitivně naplánovali se zpěvákem z AVIDITY FOR ve čtvrtek ve dvě ráno asi tak při stotřicátém pivu. Pro pořádek bych připomněl, že dvě ráno ve čtvrtek, to už je vlastně pátek. Sobotní monsterakce odstartovala odpoledním fotbalovým turnajem. Kombinování práce doma, moderování turnaje, občasné řešení organizačních záležitostí a skákání kolem večerního hraní se podepsalo na mém duševním zdraví, ale nějak se to zvládlo. Scéna na návěsu vypadala monstrózně, takže před osmou se do toho mohli opřít AVIDITY FOR. Zvuk byl skvělý, stejně jako výkon kapely, takže jejich set ocenili všichni (s výjimkou milovníků country a dechovky). My jsme pak odehráli tři série a skončili někdy před jednou hodinou noční. První série byla čistě koncertní, kde jsme předvedli tu část repertoáru, na kterou můžeme být hrdí. Druhou jsme slepili ze čtyř balad a několika skladeb lehčího ražení. A do třetí jsme nakombinovali všechno možné. Hrálo se pro velmi početný dav, návštěva nás moc příjemně překvapila, takže Lednice byla znovu jednou z našich nejlepších akcí (a to se konala zároveň s vyhlášenou plaskou poutí). Pařilo se ostošest, akorát jsem měl z našeho vystoupení dojem, že z něj trochu moc dýchala naše vidlorocková minulost, což pro nás není moc dobrá vizitka. Ale to vyřešíme až na nejbližší zkoušce, každopádně některé skladby musí definitivně opustit repertoár. Od kapely s naší historií se přecejenom očekává nějaká úroveň, takže si tu kvalitu musíme lépe hlídat. Dokonce jsme čelili požadavku typu "zahrajte něco od...", což už se nám dlouho nestalo, o to víc mě to vytočilo. Ale jinak jsme si hraní moc užili, nerozhodily nás ani výpadky proudu. Můžeme si jenom přát, aby takových akcí bylo ještě víc, protože kvůli takovým zážitkům jsme tu hudbu začali dělat a akce podobného typu jsou důvodem, proč ji chceme dělat i nadále. A speciálně děkujeme Petrovi Podlenovi, kterému se podařilo vyladit fantastický zvuk.

10.08.2010 - Czech Rock Block v Plasích

Potřetí v řadě jsme se vyskytli mezi učinkujícími na festivalu CZECH ROCK BLOCK v Plasích. Z plakátů, bilboardů a dalších propagačních letáků šlo sice nabýt klamného dojmu, že budeme hrát v pátek, ale nakonec se pro nás našlo místo v sobotním programu na "C" scéně. Tu jsme zašli s Karlem obhlédnout už v pátek, abychom věděli, do čeho jdeme. Hned poté se šly do zkušebny provést úpravy na bubnech, aby se z noname škopků staly pravé nefalšované Pearly. Sobotní sraz kapely byl naplánován na poledne, oproti všem předpokladům se tak opravdu stalo. Kolona skládající se z jiných dvou aut, než která jsme předem nahlásili za účelem akreditace, doplula do Plas právě ve chvíli, kdy se připravovala skupina Deus Ex. To už tedy byla scéna "C" v provozu, stejně jako příslušný stánek s občerstvením. Malá pódia nám svědčí, i když tentokrát se zdálo, že to bude za cenu zredukování počtu členů v kapele (což se také zanedlouho svým způsobem stalo). Část kapely zůstala na ostřejší produkci zmalovaných Deus Ex, popově zaměřená sekce kapely se šla porozhlédnout do hlavního areálu. Už v plném počtu jsme se sešli ve chvíli, kdy na pódiu hrála Chuť, a jejich set obsahoval tolik elánu a chuti, že z davu zaznělo "To je jak na hlavním pódiu.". Pak už přišla řada na nás. Chuťáci nám půjčili bubny, takže úprava pódia byla rychlá. Hráli jsme s backstage klávesistou, do kteréžto pozice byl pro tuto chvíli degradován Víťa, který se nevešel na pódium. Prostranství se příjemně zaplnilo, takže už to šlo. "Intro", "Pyramidy" a přivítání. Nadšeně vyřvané "Dobrej večéér" znělo sice před třetí hodinou odpolední trochu předbíhačně, ale my na nějakou tu hodinu nehledíme. V průběhu našeho setu začal pořádný slejvák, ale početný dav zůstal až do konce a vytvořil nám parádní atmosféru. Lucka to komentovala slovy "Já bych tam v tom dešti nebyla ani náhodou.". Mezi publikem byli i znalci staré tvorby, se kterými jsme probrali spletité osudy této kapely. Oni si ani znalci pozdější tvorby na moc nepřišli, jelikož jsme zjistili, že v našem setu zazněla jen jedna skladba, kterou jsme už někdy veřejně vydali na nahrávce. Všechno uteklo velmi rychle (dokonce jsme pojali podezření, že byl náš set zkrácen, z čehož nás pohled na hodinky vyvedl). Někteří z nás zůstali až do konce a vychutnali si BONFIRE nebo zakončující Fatu Morganu. Účast na festivalu měla kvůli dešti docela daleko k nějakým rekordům, ale i tak jsme si to užili i jako návštěvníci. Děkujeme organizátorům za neutuchající důvěru a opakované pozvání a doufáme, že za rok se tento festival znovu vrátí k dřívějším diváckým rekordům a žádné počasí tomu nebude klást překážky.

01.08.2010 - Dvě známé štace - Utopie a Kočín

Zdá se, že v létě hrajeme docela dost, o to méně času je na psaní reportů z akcí. Ale pořád je to lepší, než kdyby tomu bylo naopak. 24.července jsme pořádali akci v klubu UTOPIE v Plzni. S vědomím, že je celkem risk dělat takovou akci v létě, které překypuje množstvím monumentálních open air akcí, ale přece nebudeme sedět doma. Po příjezdu nás čekaly dva šoky. Hraje se uvnitř (což je při tak pěkném počasí stejně logické, jako přidávat si led do pití na severním pólu) a hraje se jen do 23 hodin, jelikož klub musí čelit tlakům kvůli rušení nočního klidu. Ale co, když je to tak, bude to tak, nenecháme kvůli tomu zavřít sebe ani provozovatele klubu. Tentokrát jsme si pozvali hned dvě další kapely pro posílení armády. První hráli rokycanští SATAN CLAUS a spustili do stísněného prostoru valivý zvuk řízného metalu, kterým nadchli všechny přítomné. Celá kapela byla navíc neuvěřitelně přátelsky naladěná a celý večer se oddávala bujaré zábavě. Druzí hráli naši staří známí, pošumavská banda TENKEJ LED. Tentokrát bez sboristek, ale s o to větším rachotem servírovali porce svých svéráznou recesí napěchovaných hitovek. Taky Tenkej led se umí pobavit, o čemž se mohl každý po celý večer přesvědčit. Poslední jsme nastoupili my a kupodivu nám to docela šlo. V hraní ani zpěvu nebylo zaznamenáno větší množství odchylek od toho, jak skladby opravdu mají znít. Večírek to byl poměrně komorní, přesto trvalo dlouho, než se klubovému personálu podařilo po skončení akce všechny přítomné vykázat do jiných zařízení.
O týden později se vyrazilo hrát do Kočína. Od našeho posledního vystoupení v této vesnici uplynuly více než tři roky, tak jsme byli zvědaví, jestli nás ještě poznají. Ale dalo se předpokládat, že ano. Už jenom proto, že akce byla soukromého rázu. Prostranství u maringotky se proměnilo v útulný letí parket, vzduchem voněly grilované speciality a z pípy nepřetržitě tekl proud piva. Pijácké povinnosti jsme na sebe tentokrát vzali já a Karel, přičemž já jsem vzal povinnost občerstvit se jménem kapely poměrně prestižně, což mělo za následek sníženou kvalitu uměleckého výkonu, kterou jsem se snažil dohnat vtipem mluveného slova, tudíž to bylo ještě horší. S výjimkou jedné skladby jsme přehráli všechno, co v repertoáru máme, v jednom případě i něco, co v repertoáru nemáme, a v jednom případě něco, co v repertoáru teprve mít budeme. Pařilo se ostošest, jak je v Kočíně zvykem, takže sedící publikum zde po většinu času takřka neexistovalo. Moc děkujeme za pozvání. A aby Kočína nebylo málo, už jsme začali předběžně plánovat další akci, tentokrát v sále místní hospody. Uvidíme, snad plány dotáhneme do konce. Závěr po skončení akce patřil intelektuální debatě o plzeňských kašnách.

18.07.2010 - Víkend plný zvratů

Váhal jsem, zda zde vylíčit i naši páteční anabázi. Ona by to byla docela sranda, kdyby se to nestalo nám. Ale v tuto chvíli by moje nervová soustava ještě podrobný popis událostí neunesla, takže snad jindy. A jelikož jsme sebevrazi, možná se na to místo ještě letos vrátíme. Ale pak už mně bude hrozit likvidace ze strany ostatních členů kapely.
Liblínská akce už byla podstatně příjemnější, což bylo docela důležité, protože jinak bych asi celý tento týden objížděl spoluhráče s přemlouváním, aby nikam neodcházeli. Do liblínského kempu nás pozvala sousedská kapela AVIDITY FOR. Měli jsme přivést světla, která jsme shodou dalších náhodných okolností nepřivezli, ale ona by barevná hudba s poklidným kempem u Berounky přecejenom poněkud kontrastovala. I když je pravdou, že v tento večer se o nějakém klidu asi hovořit nedalo, a pokud by byla přítomna rodina s malým Otou Pavlem, zřejmě by byla česká literatura ochuzena o "Jak jsem chytal ryby" i "Smrt krásných srnců", jelikož rybolov Rudolfa Hrušínského by místo přirovnání k filharmonii s Kubelíkem snesl zcela jiný popis. Akci zvučil Petr Podlena, autor zvuku naší albové prvotiny, ale též zvukař, který s námi objel některé akce v našich začátcích. Ještě než jsme vyrazili hrát, zjistili Avidity for, že se jim porouchala dosti podstatná maličkost z jejich technického vybavení, bez které hrát nelze. Mezitím se do kempu sjel početný dav. Fanoušky jednotlivých kapel šlo odlišit poměrně jasně, metalisti patří k Avidity for, zatímco klasičtí víkendoví výletníci k nám. A o tu další (a pro získávání nových fanoušků hlavní) davovou skupinu se taky nějak podělíme. Přišla spousta historických fanoušků, kteří pamatují naše dřevní začátky, ale od té doby nepamatují nic. Přítomni byli i zasloužilí otcové i praotcové zakladatelé Greymonu. Hlavní však bylo, že dohromady bylo lidí hodně, a neméně hlaví je, že akce žila a vyvinula se z ní pořádná pařba. Jelikož jsme nevěděli, jak Avidity for vyřeší technické problémy, hodili jsme průřez celým repertoárem pro případ, že celou akci odehrajeme sami. To se naštěstí nestalo. Technika (konkrétně klik do bubeníkových sluchátek, který je pro hudbu hranou se samply zcela nezbytný) nefungovala, nastoupila tedy její veličenstvo improvizace. Akce nabrala obrátky a AVIDITY FOR bavili skákající dav téměř nepřetržitě 2 hodiny bez ohledu na to, že lilo jako z konve. Proč by také ne. Déšť nikomu nevadil, lidí neubývalo (spíše naopak), takže proč si po jednačtyřiceti letech nezopakovat takový malý Woodstock. Už se těšíme, až si ten mejdan ve stejném složení kapel zopakujeme za necelý měsíc v Lednici.

05.07.2010 - Basinfirefest ve Spáleném Poříčí

Zahrát si na stejném festivalu jako TESTAMENT či VENOM? To už je zatraceně zajímavá informace do muzikantského životopisu. Nám se to podařilo díky úspěšnému reprezentování sebe samotných v České rockové lize, a tak nás v sobotu po poledni čekala Rockradio stage, což nebylo nic jiného, než pódium luxusní velikosti umístěné v obrovitánském stanu. K ostatním pódiím člověk může, na tuto stage člověk musí, jelikož toto stanové monstrum bylo jediným místem, kde se dalo koupit pivo. Organizace nebyla úplně vyjasněna, takže si nás sekuriťáci posílali od čerta k ďáblu (načež Lucka došla k názoru, že kapele nikdy nebude dělat manažera), ale po úspěšném nalezení toho, kdo měl Rockradio stage na starosti, už vše klapalo jako po drátkách. Dokonce ještě lépe. Zvukař i všichni kolem pódia byli plni pracovního odhodlání, a tak jsme si mohli začít, kdy jsme sami uznali za vhodné. A tak jsme začali s čtvrthodinovým předstihem a odehráli zcela plnohodnotný festivalový set. Nepodávali jsme výkon jen hudební, ale i sportovní. Už po dvou minutách z nás lilo víc než z cyklisty na Tour de France. Dav, pro který jsme hráli, byl velmi početný, dle slov očitých svědků jsme prý v tu chvíli byli hlavní scénou. Vystoupení se povedlo, a tak jsme se mohli vesele věnovat popíjení (poprvé za dva a půl roku, co je tato sestava pohromadě, pili všichi) a sledování konkurentů v ČRL. Skromný názor, který v kapele většinově převládal, byl ten, že jsme byli nejlepší, tudíž naší hlavní starostí (kromě dostatečných zásob piva) bylo to, abychom vypadali trochu k světu, až si půjdeme pro nějakou tu cenu, a udělali přitom v rámci možností co nejmenší ostudu. Já se výsledek nakonec dozvěděl esemeskou během Debustrolu. Postoupily skupiny ELEMENTARY, CRASH ROAD a SINISTRA, kterým tímto gratulujeme. My se zatím vcítili do pocitů uchazeček o titul miss, které prožívají něco podobného, když se odděluje zrno od plev. Ale měli jsme to ulehčené, jelikož jsme se přestali hádat, jaké skladby umístíme na CD, jehož natočení bychom za měsíc vyhráli, a hlavně nemusíme vymýšlet, jak být 14.srpna současně v Lednici a ve stejnou chvíli na představení finalistů v asi tisíc mil vzdálených Hanušovicích. Spoluhráči pak odjeli, jelikož skoro všichni měli na neděli naplánovanou nějakou pracovní náplň, ať už zadarmo nebo v rámci vydělávání peněz. Já jsem zůstal na místě a užíval si letos už svůj několikátý festival. Zajímavé věci se děly v neděli, kdy jsem byl i takovou dobu od odehrání našeho setu v průběhu dne identifikován postupně hned třemi skupinami lidí. Neobyčejně přátelskými Příbramáky, dobře naladěnými Rokycaňáky a svéráznou partou z východních Čech, která je schopna přesvědčit taxikáře, aby čtyři lidi převezl třicet metrů od kiosku k hranici festivalového areálu. A ohlasy na naše vastoupení přicházely i od jednotlivců. Docela jsem zíral, jak si někdo může pamatovat ksicht jednoho muzikanta, když na místě vystoupuje stovka (většinou o dost významnějších) kapel. Děkujeme a těšíme se na všechny v srpnu na Czech Rock Blocku v Plasích!

05.07.2010 - Na Doubravce u hřiště

Tak jsem zjistil, že jsem se ještě ani nedostal k tomu, abych napsal report ze SENCO FESTu, který pořádala skupina ZKRAT v areálu fotbalového klubu Senco Doubravka. Není už toho moc, co bych si ještě pamatoval. Prostředí bylo útulné, počasí více než příznivé, ale lidí přesto bylo velmi málo. My hráli jako předposlední zhruba od 23 hodin. Popasovali jsme se s technickými problémy, jako např. téměř nefunkčním rytmičákem či odpálenými výškovými repráky na aparatuře, což měla na svědomí kapela hrající před námi. Příště už to neprovedou, jelikož to byl údajně jejich poslední koncert. My jsme na to vlítli s energií, u níž nevím, kde se v nás vzala a atmosféru jsme měli celkem bouřlivou (v rámci početních možností). O popíjející družbu se spřátelenou skupinou TENKEJ LED se starala Lucka, takže jsme ještě před jejich svérázným vystoupením zakončujícím tento minifest stihli domluvit jakési hrubé obrysy potencionální spolupráce. Inu, když jsme v Plzni, pobavit se umíme...

30.05.2010 - Česká rocková liga v Městci Králové

Ještě nikdy Greymon nehrál tak daleko od domova. Když jsme naposledy cestovali daleko za hranice našeho kraje, nedopadlo to úplně nejlépe, ale přesto jsme neměli před startem žádné obavy. Když už na pořádné turné, tak aspoň s pořádným doprovodem, řeklo se, a tak jsme vyrazili hned ve třech autech, ve kterých jsme doplnili stavy fanouškovskou základnou. Na cestu nakonec nenastoupil náš bedňák Pavel, který den předtím slavil padesátiny, a přestože to pochopitelně nebyly jeho narozeniny, oslavil to vskutku důkladně. Někdy stačí málo, aby se cesta změnila v dobrodružství. Konkrétně nám stačil jeden pražský uzavřený tunel a následné jedno blbé odbočení. A než jsme se nadáli, už jsme si to štrádovali směrem na Strakonice. Jih Prahy byl pro každého z nás krajinou neprobádanou a dusno v autě by se dalo krájet. Po úspěšném napojení na hradeckou dálnici se začaly věci dávat do pořádku a po shledání s ostatními posádkami na místě konání byla trnitost cesty zapomenuta. Možná i proto, že jsme si mohli připadat téměř jako doma, jednak díky plakátové přítomnosti našich západočeských krajanů - skupiny Odyssea, a jednak díky tomu, že akci zvučili kluci z Happysoundu, kteří nás šokovali tím, že si pamatovali akci, kdy nás zvučili v Horní Bělé. Kromě toho, že ji označili za nezapomenutelnou, tak navíc poznali, že máme jiného bubeníka a do detailu popsali, jaký jsme tehdy měli rytmičák. O postupu se mělo rozhodnout mezi námi a skupinou EMERIVER. My hráli druzí. Stísněné prostory zamezily jindy předváděným křečovitým pohybům majícím značit velkou šou, ale nakonec jsme se vecpali. Karel si vzal k srdci pokyn, že na vystoupení je striktně přísný časový limit a předvedl, jak blízko je od hardrocku ke speed metalu. Vybalili jsme striktně koncertní set a za polních podmínek ze sebe vydali maximum. Krátce po odehrání jsme se dozvěděli, že postupujeme. Od jednoho z porotců jsem si vyslechl oprávněné výhrady k mé prasecké kytarové hře, musím uznat, že mi to opravdu moc nesedlo, příště to bude rozhodně lepší. Postup nám udělal radost, bujaře jsme se zaradovali a po dlouhé době zůstali všichni až do konce akce. Odměnou za postup je semifinálové vystoupení na festivalu BASINFIREFEST ve Spáleném Poříčí. Kdo by to byl řekl, budeme hrát na festivalu, kde o kousek dál budou hrát Testament nebo Venom. Obě kapely znám už od raného dětství, ale asi mě nikdy nenapadlo, že jednou budu hrát pár kroků od nich....

20.04.2010 - Česká rocková liga

GREYMON soutěží v ČESKÉ ROCKOVÉ LIZE (www.ceskarockovaliga.cz). Neočekávané, nepravděpodobné, ba dokonce i šokující. Porota této tradiční vyhledávací soutěže vybrala účastníky svých základních kol. Kapely našeho ražení mají obvykle cestu do podobných soutěží předem uzavřenou, ale GREYMON dostal příležitost, aby se svým pompézním hardrockem podávaným v patřičném retro balení soutěžil s přesilou jistě nadupaných experimentátorských podladěných inovátorů. Přesila je značná (před lety se do dalších kol dostaly pouze samé HC kapely), ale jdeme do toho. Doufejme, že nás nerozšlapou.
A teď trocha historie. Naše kapela se nikdy do soutěží příliš nehrnula. Nikdy jsem toho o vyhledávacích soutěžích moc hezkého neřekl ani nenapsal, ale nebudu skrývat, že jsem měl z letošního oznámení velkou radost. Co si pamatuji, tak jsem podával přihlášku jenom jednou, a to do prvního ročníku právě České rockové ligy. Tenkrát jsem posílal demo ještě na kazetě a to obsahovalo písně "Pod hrobem", "Kdo to zaplatí" a "Na kraj světa" z tehdy aktuálního alba "Ať je pivo tvůj lék". Tehdy jsme vybráni nebyli, teď už ano. Postarala se o to demo nahrávka se skladbami "Pyramidy", "Svědomí" a "Ďáblova nevěsta" z aktuálně připravovaného CD. Do Městsce Králové nevyrazíme bez ambicí. Minimálním plánem je neuříznout si ostudu, nedostižným snem je kvalifikovat se na semifinále na Basinfirefest, ale to by se asi rovnalo zázraku. Každopádně děkujeme a těšíme se na novou zkušenost.

19.04.2010 - Už byly lepší víkendy

Každý týden není posvícení, tento víkend však neměl daleko přímo k pořádnému pozhasnutí. Na pátek jsme se těšili. Po dlouhé době na jednom pódiu s kapelami, které nám jsou nejblíž, když už ne hudebně, tak alespoň regionálně či historicky. Výborná propagace i natěšenost mnoha lidí dávala příčinu k optimismu, který však večer dostal pořádné trhliny. Akce, u níž by mě to ani ve snu nenapadlo a která byla rok předtím celkem úspěšná, se kvůli malému počtu publika rušila.
O den později jsme se po dvou měsících vrátili do klubu UTOPIE v Plzni. Zde jsme naopak propagaci hrubě zanedbali. Ne že bychom to tak chtěli, ale potencionální hostující kapely přibývaly a zase ubývaly, takže nebylo do poslední chvíle jasné, co se má dát na plakáty. Když už bylo jasné, že večer odehrajeme sami, nemělo už smysl plakáty vůbec vyrábět, protože bylo necelé dva dny před akcí. Účast vypadala podle toho, ale přesto jsme odehráli vydařený koncert pro skalní fanoušky, přičemž byl dán prostor především skladbám, které od nás zas tak moc často ke slyšení nejsou. Příjemná atmosféra a výborné na místě vařené pivo Pašák nakonec vytvořily pěkný večer, za který všem zúčastněným děkujeme.

22.03.2010 - Loza a provětrávání archivu

Loza a její okolí je vysoce kulturní region. Téměř všude mají kulturák a téměř všude jsme už hráli. Mrtník, Dolní Bělá, Horní Bělá, Lité.... Loza je vesnice s velkou křižovatkou, ze které vedou cesty do všech světových stran. Kulturák je takřka novostavba z 80. let s velkým množstvím prosklených dveří, což činí jisté problémy při stěhování aparatury, sál je však jeden z nejhezčích, co jsme kdy viděli. Ale nám se líbí každé místo, kde se dá hrát. Na sobotu jsme tedy přijali pozvání a přijeli po dlouhé době odehrát celovečerní akci bez jakékoliv hostující kapely. Každý si něco přivezl a bez něčeho odjel. Víťa přivezl klávesy a odjel bez nich, jelikož bydlí za několika zatáčkami. Já přivezl aparaturu, zato jsem se domů vrátil bez zbytků hlasu. A Lucka přijela se silnou bolestí hlavy a vracela se bez čtyř prášků, které si proti tomu vzala, ale které vůbec nepomohly, pročež muselo být publikum ochuzeno o choreografickou a pohybovou složku našeho vystoupení. Ale jinak se hrálo příjemně, příznivé ohlasy byly na hudbu i na zvuk. Publikum sice nebylo nejpočetnější, ale zato bylo velmi vnímavé a akci neprosedělo. Prodali jsme všechna cédéčka, takže mě zase čeká po delší době rande s vypalovačkou. Hodně lidí na nás zašlo poprvé a říkali, že příště přijdou zase. Důkladně jsme provětrali archiv, takže došlo i na skladby, které jsme dlouho nehráli. To se nám hodí, aspoň se na zkoušce (poslední byla v říjnu) budeme moci zase věnovat novinkám. Předběžně jsme domluvili další akci na květen do Litého, dále pak jednu firemní akci. Ale do Lozy se taky rádi vrátíme, uvidíme, jestli to vyjde už v létě, nebo až na podzim.

28.02.2010 - Bez ženského elementu v Kralovicích

Čas od času dojde k mrzuté situaci, kdy vyrazíme někam hrát bez Lucky. A to se stalo právě v sobotu, když jsme hráli v Kralovicích po boku kapel Retro a Morčata na útěku. Ženský element v kapele je trochu nepopsatelná věc. Nechováme se v Lucčině přítomnosti jinak, než v její nepřítomnosti? Nebudeme na vystoupení bez ní jako utržení ze řetězu? Nejsme před členkou kapely všichni na sebe tak nějak hodnější, zatímco na akci bez ní vytryskne gejzír nenávisti? Ještě mám v paměti dobu, kdy jsme kapelu tvořili samí chlapi a nutno říci, že se dodnes divím, že jsem to ve zdraví přežil. Do Kralovic jsme tedy nakonec vyrazili. Sice jsme nepřijeli s plnohodnotnou sestavou, na druhou stranu jsme si řekli, že publikum chodící na Morčata na útěku bude mít přecejenom o něco málo nižší nároky než třeba publikum chodící na Queensryche či Dream Theatre, takže nebude na škodu, když se v Kralovicích přecejenom ukážeme, byť se zkráceným setem. Vzorově vyplakátované vývěsky splnily svůj účel a v publiku bylo dost lidí, kteří byli zvědaví na nás. Nehráli jsme s jednou výjimkou skladby, které na albu "Probouzí se čas" nazpívala Lucka, protože takový umělecký sebevrah zase nejsem, takže došlo hlavně na pecky z již dotočené novinky, ale i tak jsme zvukařovi připravili několik horkých chvilek. Ale snad se podařilo obstát se ctí. Ale pravda je, že po absolutním oddělání hlasu po tak krátkém setu jsem definitivně rezignoval na svůj dětský sen - stát se rockovým zpěvákem. Atmosféra byla příjemná a přátelská, pokecali a popili jsme s Retrem, s nimiž jsme se na pódiu potkali poprvé. Brzy se chceme do Kralovic vrátit v plnohodnotné sestavě, dostali jsme i nabídku na jedno akustické vystoupení, ale to se musí důkladně promyslet (a případně nazkoušet).

21.02.2010 - Megašou v miniklubu

A zase jedna premiéra. V Utopii už jsme sice hráli v létě, ale to jsme dělali rámus na dvoře na venkovní scéně. Tentokrát jsme okusili atmosféru tohoto útulného klubu i uvnitř. Klubík je opravdu nevelký, a tak jsme si dokonce pokládali kacířskou otázku, kam se všichni ti lidé vejdou, jelikož mnoho lidí dávalo předem najevo, že na akci dorazí. Vešli se, protože místa na stání je dost vždycky. Úplně natřískáno nebylo, ale atmosféra byla po celý večer skvělá. Na místo jsme dorazili poněkud později, než je u nás obvyklé, a tak po nás na baru byla celkem sháňka. Já jsem vyzvednul doma Lucku, která si ještě chvíli malovala na ksicht zpěvačku, a mohlo se vyrazit. Ujal se nás mladý zvukař (nevím, zda mladý věkem či jenom vzezřením) neskrývající údiv nad tím, jak pozdě jezdíme na akce. A to ještě nevěděl, že první vystupující kapela FIVE SINS z Rakovníka teprve vjíždí do spleti plzeňských ulic, kde se za chvíli ztratí. Ale nakonec dorazili rakovničáci včas a v devět spustili řízný glam rock. Hledání spřízněné kapely v rakovnickém regionu bylo tedy završeno, navíc měli úplně excelentní zvuk. A to tak, že i takový neangličtinář, jako jsem já, dokázal zachycovat texty. My jsme nastoupili na scénu někdy po půl jedenácté. Naše kapela se skládala ze tří sekcí. Sekce na smrt nemocných, sekce opitých a sekce normálních. Nutno říci, že část sekce opitých se postarala o slušnou šou, čímž byla zcela popřena moje poznámka na začátku, že na takovém pódiu se nebudeme moci pouštět do žádných větších akcí. S takovým pódiovým řáděním už bychom do Wackenu možná mohli, byť hudebně jsme se zrovna nepředvedli. Dokonce i Láďa řekl, že bychom možná měli zase zkoušet. Víťa si zase vzal průvodní slovo před jednou skladbou, a jelikož nebyl obeznámen s tím, že každá řeč má svůj začátek a konec, začal po svém sdělení svůj projev znovu opakovat v mírně pozměněné podobě. Atmosféra byla příjemná, lidí dostatek, spotřeba nápojů zřejmě nadstandardní. Inu, tomu se říká, jet se pobavit hraním. Tato akce byl rokenrol se vším všudy.

02.02.2010 - V žáru kamen v Dolní Bělé

Leden nepatří mezi měsíce, kdy by Greymon pravidelně hýřil koncertní aktivitou. Ale letos jsme si pospíšili a poslední lednový pátek vyrazili směrem na Dolní Bělou. O tom, jak spletité je někdy plánování akcí, svědčí to, že koncert na tomto místě jsme začali plánovat už před rokem, ale teprve teď na něj došlo. Akce byla pojata jako společné vystoupení se skupinou Žádnej strach, se kterou jsme se doposud na pódiu nesetkali. Aparatura byla poskládána z dílčích částí vybavení obou kapel, ale ohlasy na výsledný zvuk byly docela kladné. Naposled jsme si jako kapela společně zahráli v listopadu v Jamu, od té doby jsme se pohromadě neviděli. A jak to dopadlo? Lucčina věta "Cos to jako předváděl v těch sólech?" hovoří za vše :-). Zanechali jsme i trvalou stopu, protože jsme prodali několik cédéček. Jak jsem se později dozvěděl, mezi návštěvníky akce se vyskytovali i vlastníci našich předchozích počinů, cédéčka i kazety. což mě docela překvapilo. Zanechány byly méně trvalé stopy, jelikož podpisy na nejrůznějších částech dívčích těl jednou zmizí, přestože byl použit zřejmě lihový (i když značně vypsaný) fix. Čekali jsme sice víc lidí, ale akce i tak byla zdařilá. Po nás hrál Žádnej strach, punkrocková kapela s trumpetou, která říkala, že hraje dech metal. Těm se podařilo publikum rozskákat, takže na konci měli problém, když chtěli končit. Po několika přídavcích se jejich kytarista odhodlal k činu. Zatímco basák s bubeníkem efektně dohrávali konec skladby, kytarista bleskovou rychlostí sundal kytaru, smotal kabel, vypnul kombo a zdrhnul do hospody. Což mu nebylo nic platné, jelikož fanynky si na něj došláply, vynadaly mu, znásilnily jej a dotáhly zpátky na pódium, kde dotyčný musel po dalším přídavku spáchat zoufalý čin a rupnout strunu, jinak by tam zřejmě musel hrát dodnes. Domluvil jsem se s provozovatelem dolnobělského kulturního zařízení, že se zde zase v dohledné době objevíme (a snad bychom se mohli objevovat pravidelně). A s Žádným strachem jistě také zase někdy dojde k nějaké kulturní družbě.

28.12.2009 - Shrnutí roku 2009 a plány na rok 2010

Nadpis této aktuality hovoří jasnou řečí. Částečně stranou půjdou slovní hrátky a metafory, do popředí se tentokrát dostanou fakta.
Jaký byl tedy rok 2009?
Trochu rozpačitý. Greymon do něj vstupoval s velkým optimismem. Ten byl oprávněný. Zdálo se, že se daří velmi uspokojivě zaplňovat rozpis hraní a kapela byla velmi natěšená, protože velká část plánovaných akcí slibovala velmi zajímavé zážitky a velké příležitosti pro propagaci kapely. A pak přišel často se opakující scénář. Týden před vystoupením volá pořadatel, že se celá akce ruší. Nevím, kolikrát se to stalo, ale odhadem šlo o každé druhé plánované vystoupení. Pořadání rockových koncertů a festivalů není žádný med, ale letos jsme snad schytali následky všeho špatného, co pořadatele v západních Čechách v průběhu roku postihlo. Své si přisadilo i počasí a v neposlední řadě časová zaneprázdněnost či nemocnost členů kapely. Nakonec můžeme být rádi, že jsme celý rok přežili a dokázali si užít aspoń ty koncerty, které nestlihli pořadatelé, počasí nebo my sami vymazat z našich diářů. Na druhou stranu, odehráli jsme spoustu skvělých akcí v nádherné atmosféře, za kterou bychom chtěli všem fanouškům poděkovat. Na většinu míst, kde jsme hráli, se dozajista vrátíme i v příštím roce a už se na to moc těšíme. Co jsme nestihli na pódiích, to jsme provedli ve studiu. Neuvěřitelné se stalo skutečností a Greymon se konečně dokopal k tomu, aby začal ve studiu tvořit nové album. Točilo se ve studiu ACCENT pod vedením Pavla Čengeryho (jinak kytarista MORTAL DESTINY). Pavel zná Greymon takřka od plenek, jelikož jsme po boku jeho tehdejší kapely CERBEROS absolvovali druhé a třetí vystoupení v naší historii. Cesty se někdy neuvěřitelně splétají. Cédéčko jsme zatím nedokončili, ale hned na začátku roku 2010 se pustíme do dokončovacích prací. Zatím jsme nevypustili do světa žádnou ochutnávku, ale věřte, že toto dílo bude stát za to. A co jsme ještě stihli v tomto roce? Stabilizovat sestavu a pořádně se sehrát. Doufáme, že je to na pódiu znát. Každý z muzikantů má svůj velmi specifický styl hraní a tento mix tvoří dohromady takový Greymon, jaký nás baví a jaký chceme dál tvořit, vylepšovat a dostat výše. Jako jeden ze skladatelů musím říci, že je povznášející pocit, když každý instrumentalista a zpěvák má díky svému hudebnímu cítění a aranžerským schopnostem podíl na tom, že všechny skladby zní ve výsledku mnohem lépe, než jak byly původně složeny.
Plány na rok 2010
1. dokončit nahrávání CD (už je načase)
2. nové logo (do nového desetiletí chceme vstoupit s novým logem)
3. sehnat schopného manažera (v kapele pro to nikdo nemá nadání a je třeba začít hrát na více akcích a hlavně i na větších akcích)
4. sehnat vydavatele CD (velké vydavatelství nebo specializovaný label)
5. pokud neseženeme vydavatele, vydat CD ve vlatním nákladu, ale na úrovni
6. zlepšovat pódiovou prezentaci
7. zapracovat na propagaci kapely
Když na to tak koukám, jsou to plány docela neskromné, ale nejsou nesplnitelné. Slibujeme, že na sobě nepřestaneme pracovat, abychom vám mohli v roce 2010 servírovat to nejlepší, čeho jsme schopni.

22.11.2009 - Nečekaná návštěva v Jamu

Po moc dlouhé době jsme hráli zase v plzeňském klubu JAM. Vlasáče za výčepem nahradily nadmíru sympatické holky od Rybnice, ke kterým se doneslo i naše předtýdenní řádění v jejich bydlišti, byť přítomny tehdy nebyly. Pohled na rozpis plzeňských akcí na sobotu nezavdával příčinu k očekávání nějakých velkých davů, zvláště když v pátek zavítal do tohoto města samotný Alice Cooper. Ale prostorové uspořádání JAMu zaručuje, že je vždy větší pravděpodobnost, že bude poloplný nežli poloprázdný. Nečekaným hostem byl náš bubeník z dřevních dob - Honza Roučka, který na nás narazil při pročítání kulturního rozpisu, a tak si nás nemohl nechat ujít. Nejprve si vydupal neplacení vstupného (prý sázka s Milošem Kubicou, který si mu kdysi postěžoval, že jako zakládající osobnost musel na Greymon onehdy zaplatit vstupné), poté se domáhal zahrání pár let v šuplíku ležících songů. Jako bonus dostal cédéčko a odvoz k sobě domů na Doubravku, což byla příjemná záležitost, neboť po celou cestu kapelu jenom chválil. A přislíbil účast na výročním koncertu. Před námi hrál THE BETON s navrátivším se Jiřím Bavrem Lokajíčkem za bubny a nový klubový zvukař jim vytvořil fantastický zvuk. Také naše výkony rostou. Z posledních tří vystoupení mám skvělý pocit, což bude zřejmě tím, že jsme úplně přestali zkoušet. Představili jsme novinku "Sen", která se dočkala chvály, ač se mi v živém provedení nelíbila tak, jako na naší zvolna se dokončující studiové nahrávce. Ale tak to máme se všemi skladbami, co nějakým způsobem vybočují. Domluvili jsme též kapelní večírek, který bude jakousi dotočnou, jelikož jsme s hrůzou zjistili, že jsme se spolu jako kapela za celé dva roky ani jednou kolektivně nevožrali (byť v různě poskládaných zlomcích skupiny jsme se párkrát dokázali poupravit v Plasích). Do Plzně se zase někdy podíváme.

15.11.2009 - Na základech Meclony Bandu v Rybnici

"Já bych nemohl hrát ve více kapelách." prohásil Láďa, když byl uprostřed maratónu zkoušek na akci v Rybnici, kde se rozhodl zase po roce na jeden večer oživit ducha svých bývalých kapel Meclony Bandu a T.D.P. Ač jsem navrhoval, aby se akce jmenovala "Komponovaný večer Ladislava Soutnera a Karla Winkelhöfera", neboť zmiňovaní prošli všemi těmito kapelami, plakáty nakonec nesly typické rysy pro malý festivalový večer. Já jsem na akci vyrazil přímo ze srazu ze základky, kde jsem nikterak nelenil a vytahoval z bývalých spolužáků peníze za prodej aktuálního cédéčka. Tradičně útulný rybnický sál se příjemně zaplňoval, takže po osmé hodině mohla spustit kaznějovská kultovní kapela MECLONY BAND. Kult stále žije, takže během chvilky už se řádilo na parketu, zatímco do sálu si nacházely cestu další a další lidé. Meclony Band, který během své existence osciloval kdesi mezi bigbítem, kabaretem a intelektuální kratochvílí, si může dovolit takřka všechno, včetně jídelníčku s ingrediencemi hard rocku, funky, reagee či dokonce dechovky. Parádní vystoupení. Pak přišli na řadu T.D.P, což už byla poněkud syrovější bigbítová záležitost. Dáte-li si dohromady rytmickou sekci Greymonu a kytarově skladatelskou sekci Betonu, snadno si uděláte představu o výsledku. My jsme hráli poslední. A jelikož nikdo neutekl, užili jsme si dvě dlouhé série v plném nasazení, ale hlavně v naprosto fantastické atmosféře plného (a především pařícího) sálu, jehož prkenná podlaha dostala pěkně zabrat. Nebývale živo bylo i na pódiu, trochu jsme si zahráli na Malmsteeny, aspoň po pohybové stránce. Na konci akce byl ještě jednou vyvolán Meclony Band a triumfální akce došla ke svému závěru, ve kterém se ještě Zuzka Čížová (hlavní vyhazovač akce a zpěvačka Meclony Bandu v jedné osobě) stihla ramenem opřít o rozpálená kamna a další návštěvním musel být pracně přenesen do auta. ostatním ještě zbyla energie na dopití všecho, co v zásobách nálevny zbylo. Fantastická akce, kterou za rok zase určitě zopakujeme.

14.11.2009 - S Kečupem po 7 letech

V půlce října nás čekaly Kožlany po boku skupiny KEČUP. S touto kapelou jsme se na pódiu potkali naposledy takřka přesně před sedmi lety ve Vroutku. Jelikož jsme tušili, že návštěvnost akce nemusí být dostačující, dali jsme si odpoledne zkoušku, abychom zbytečně neplýtvali benzínem, a po zkoušce i malou kapelní poradu. Z té nevzešly žádné konkrétní závěry, ale aspoň jsme ze všech stran prodiskutovali možnosti, jakým způsobem vydat cédéčko, jak se vůbec bude jmenovat a jaký bude mít booklet, na jaké akce se specializovat, jakým způsobem se bude ubírat další tvorba kapely, zda začít shánět management, jak se dostat na nějaké větší akce apod.. Jediným konkrétním závěrem byla tedy shoda na tom, že naše logo potřebuje modernizaci, o čemž ostatně píšeme na úvodní straně. Večer se naše obavy ze slabé účasti naplnily, i když přijelo nějací naši fanoušci. V devět bylo rozhodnuto, že hraní spustíme a uvidí se, zda se publikum přecejenom nerozmnoží. My jsme na pódiu dlouho nestáli, takže jsme si i hraní pro hrstku lidí užili, dokonce se znovu objevily náznaky pódiové šou, např. Láďovo třepání hlavou, mé hraní sóla z balkónu, kde při diskotékách obvykle přebývají pouštěči cédéček nebo místy sladěná choreografie. Publikum se bohužel nerozmnožilo, takže jsme s Kečupem dali aspoň nějaké pivo. A ještě jedna veselá historka. Jak je v Greymonu dobrým zvykem, ohlásil jsem tradičně poslední skladbu (což v této kapele obvykle znamená, že se jedná o skladbu předposlední). Na závěr se chystáme tradičně spustit "Crimeson", když se otočíme a zjišťujeme, že Víťa už má smotané kabely, téměř sbalené klávesy a málem už si v hospodě objednává pivo, tudíž závěr vystoupení byl poněkud neefektní :-).

22.08.2009 - Natáčení CD zahájeno

V uplynulém týdnu jsme začali natáčet dlouho avizované novinkové CD. K realizaci našich smělých plánů bylo vybráno plzeňské studio ACCENT a zvukový režisér Pavel Čengery, kterého můžete znát jako kytaristu skupiny MORTAL DESTINY. Naši kapelu zná od začátků, druhé a třetí vystoupení v naší historii jsme totiž odehráli společně s jeho bývalou skupinou CERBEROS. Když se termín blížil, bylo načase poohlédnout se po nějakých použitelných nástrojích, takže bicí soupravu ochotně půjčil Míra Procházka (MORTAL DESTINY, THE BETON), kytarové vybavení pro nejrůznější zvukové experimenty zase Honza Plevka (DIAMANT) a Petr Dvořák (exGREYMON). Karel nastoupil do studia v pondělí a ve stejný den z něj vyšel, neboť se mu vše podařilo nabubnovat během šesti hodin. Pustil jsem se tedy do nahrávání kytar. Veškeré beglajty se zdvojovaly (stejným způsobem už mučil před lety Pavel Brom Miloše Kubicu při natáčení "Nymfománie), došlo i na všelijaké pokusy a experimenty. V úterý odpoledne už za dveřmi přešlapoval Láďa, aby se pustil do basy. Ve středu se ve studiu vystřídal s Víťou, který oč nahrával rychleji, o to toho nahrával více. Ve čtvrtek už jsme se začali zabývat aranžováním a pokusy se zvukem (Pavel dokonce do jedné skladby na chvíli přičaroval celý orchestr). Po čtvrté hodině se přišla podívat i Lucka, hýřící náladou po dni, kdy jí vypovědělo službu auto, které si právě vyzvedla z opravy. Co z toho všeho plyne? Nástroje jsou natočené, ale ještě nás čeká spousta práce s aranžováním a se zpěvy. A kdoví, jestli se ještě nerozhodneme něco přetočit. Vše by mělo být hotovo během podzimu, ale jelikož se chceme poohlédnout i po vydavateli či sponzorech nákladu ve vlstní režii, je jasné, že nás k vydání nahrávky čeká ještě dlouhá cesta.

22.08.2009 - Rozdováděný firemní večírek

Léto máme za sebou, alespoň co se týká našeho turné. Zajímavé je, že Greymon nikdy nebyl během léta nějak více koncertně vytížen, ale s letošním rokem se to změnilo. Poslední akce byla soukromého rázu a odehráli jsme ji v Dolní Bělé v areálu jedné okenářské firmy. Sami jsme chtěli rozloučení s letními parkety pojmout více obřadně s nezbytnou konzumací, ale zaneprázdněnost členů kapely je něčím, co už se nám asi nikdy nepodaří změnit, takže z původního plánu kolektivně se vožrat nakonec nezbylo nic. Ale i tak teklo pivo ze samoobslužné pípy proudem a o kousek dál se rožnilo prasátko. Pokud si pod pojmem "firemní akce" představujete unuděnou společnost mlčky přetrpující kulturní vložky, pak se zřejmě nejednalo o firemní akci. S prvními tóny se začalo pařit a ani s posledními se s tím neskončilo. Parádní atmosféra, ve které jsme přehráli kompletní repertoár, vynechali jsme pouze naše speedmetalovky, které si schováváme do budoucna pro nové příležitosti. Po oficiálním ukončení našeho koncertu došlo i na četné, dosti neuvěřitelné improvizace, jejichž podrobnému popisování bych se raději vyhnul. Děkujeme všem za úžasnou atmosféru, za rok se tam vrátíme.

16.08.2009 - Greymon nad řekou aneb liblínské sportování

Po velkém festivalu před čtrnácti dny a plzeňském vystoupení před týdnem bylo načase vrátit se zase na klasickou akci na vesnici. Podruhé v kariéře jsme hráli v rokycanském okrese, tentokráte ve vodácké destinaci u Berounky, v Liblíně. Na dvojkoncert v tamním sportovním areálu nás pozvala skupina THE BETON. Konkurence v podobě rokycanského megafestivalu, nadcházející plaské pouti ani milionu akcí v blízkém okolí jsme se nezalekli a pustili se do stavění scény v útulném prostředí venkovního posezení mezi tenisovými kurty. Akce byla pojata s maximální zodpovědností, které předcházela i sportovní příprava, kdy si někteří členové Greymonu a Betonu zahráli tenis na místních kvalitních kurtech. První jsme hráli my a během prvních pár písní se oproti očekáváním vyplývajících z výše uvedených komplikací zaplnily stoly. THE BETON to spustili po krátké přestavbě hned po nás a dovedli akci do zdárného cíle, kdy je publikum nechtělo pustit z pódia. Atmosféru akci dodávaly rozdováděné usměvavé sličné roztomilé barmanky kroutící se do hardrockových i rokenrolových rytmů. Točilo se pivo Pardál za 15 korun a točilo se ho hodně. Do konce jsme zůstali jenom já, Karel a náš bedňák Pavel. Vlastně jsme zůstali i dlouho po konci, neboť v areálu se stále nacházely krásné dívky, kvůli kterým hrajeme především (někteří dokonce jenom kvůli nim). Majitel objektu (a můj bývalý zaměstnavatel) Jaroslav Bech vyjádřil touhu, abychom se za rok na místo minimálně dvakrát vrátili, dříve, než jsem touhu vrátit se vyjádřil já. Bude-li zájem, vrátíme se určitě moc rádi.
p;

10.08.2009 - Klub Utopie v Plzni

Máme za sebou další dvě příjemné akce. K naší premiéře 7. srpna v relativně novém plzeňském klubu Utopie jsme přizvali skupinu DÁTURA. S návštěvností to před začátkem vypadalo tristně, a tak Láďa začal spřádat plány, koho by uplatil, aby nám přišel dělat publikum. Nakonec to bylo v pohodě, nejprve se dostavila fanouškovská základna dáturovců, postupně si to začali trousit i naši skalní a v neposlední řadě i dost lidí, které ani jedna z přítomných kapel v životě neviděla. Dle informací od provozního byla návštěva tohoto koncertu na místní poměry mírně nadprůměrná. Zajímavý byl pohled ke stolům, neboť jedné polovině areálu vládli neutrálně barevně oháknutí fans od Dátury, zatímco greymoňáčtí fans u dalších stolů byli svorně černě metaloví. Dáturovci hráli první. Čerpají z rocku s přecejenom podstatně mladším rokem vydání, než náš hardpompmelody, za mikrofonem jim řádí zpěvačka a hudba pěkně odsýpá ke spokojenosti všech přítomných. Po přestavbě pódia jsme nastoupili my a s krátkou pauzou jsme vydrželi do půlnoci, kdy se zde musí končit. není divu, tato venkovní scéna se nachází takřka uprostřed města a ozvěna z vyluzovaných zvuků se vrací až ze samé jižní periferie. S Dáturou jsme se domluvili, že si spolu určitě zase někdy zahrajeme a s provozovateli Utopie zase na tom, že se na podzim vrátíme i na pódium skryté uvnitř klubu. Celkem slušný večírek, po kterém jsem stihnul (narozdíl od unaveného bubeníka a bedňáka) i kousek Sifonu v Dobříči, který si nenechal ujít ani dobříčský kytarista z Dátury.

01.08.2009 - Czech Rock Block Plasy

Aktualitu píšu těsně před odchodem na další festivalový den, což se jistě nutně podepíše na její stručnosti i kvalitě, budiž to drobná daň za její aktuálnost a zveřejnění v době, kdy fesťák ještě probíhá. Hráli jsme na B stage, která se oproti loňsku značně rozrostla. Náš čas přišel v půl osmé, kdy jsme se vklínili mezi dvě masakrální nářezovky, a to Neurotic Machinery a Belligerence. Čas byl odpočítáván mohutnými hodinami připevněnými k péáčku. Pocítili jsme tzv. chrochtátorský syndrom, který spočívá v nepřímé úměrnosti. Zahraje se více skladeb, avšak zaberou mnohem méně času. Co se týká našeho hraní, asi jsme se nepotkali s nejlepší formou, takže se svým výkonem jsme moc spokojení nebyli. Ale i tak jsme zachytili četné kladné ohlasy, za které moc děkujeme. Velká pódia jsou nám zatím pořád ještě trochu moc velká, ale to se dá vychytat jenom tím, že na nich budeme stále víc hrát. Doufejme, že tomu tak bude. Děkujeme Láďovi Prusíkovi, Jirkovi Hochovi a Chrochtátorům, však oni už všichni budou vědět, za co.

20.07.2009 - Rozmach Lednice Festu

V loňském roce jsme se všem občanům poklidné vesničky Lednice odvděčili za letitou toleranci zvuků vycházejících z naší zkušebny tím, že jsme odstranili bariéry zdí, které nás za normálních okolností obklopují, a vydali se zahrát přímo do centra obce. Akce se setkala s bouřlivým ohlasem a nečekanou návštěvností, takže nebylo pochyb, že ji letos zopakujeme. Jak už je letos tradicí, počasí se nám opět chystalo vše co nejvíce znepříjemnit. Odpoledne probíhal na místním hřišti fotbalový turnaj, což vedlo k tomu, že všichni, kdož se chystali i na večerní koncertování, měli dostatek času na to, aby se dostali do patříčné vnímatelské formy eliminující eventuelní zaslechnutí některých hráčských nepřesností. Turnaj se odehrál za hustého deště a já jsem se pomalu začal loučit s možností, že by se večer odehrál slibovaný Lednice Fest. V půl šesté padlo rozhodnutí, že se hrát nebude. V šest padlo definitivní rozhodnutí, že se hrát bude. Zapracovalo se na zlepšení zázemí, takže parkovišti před hospodou dominovala krytá lešenářská konstrukce, která byla pro tento den festivalovou scénou. A před ní spousta stolů čekajících na rockuchtivé obecenstvo. Toho se nakonec navzdory počasí sešlo takové množství, že se v nálevně začaly povážlivě ztenčovat zásoby lihových nápojů a pivo nepřestalo téct jen díky operativně prováděným závozům. Svou premiéru si odbyla skupina AVIDITY FOR, ve které hrají bývalí členové legendárních kapel Arbes a Fata Morgana. Za nimi přijeli i skalní fanoušci, jejichž černokovová vizáž vzbuzovala nedůvěru některých starších ročníků neznalých metalových zvyklostí a garderoby, a tak šli urychleně zavřít slepice, neboť se domnívali, že jde o nájezd vybledlé odnože kočující cikánské dynastie. Bubeník Avidity For, Borovic, se rozhodl, že použije více svého vybavení, než původně plánoval, takže z Karlovy soupravy zbyl na scéně nakonec jen kopák. Pak se do toho kapela opřela, aby dala pořádnou porci hudby každému, kdo volal po něčem tvrdším. A vzduchem se v mnoha variacích nesla věta "Ty krávo, co je to za nářez?!" Žánrově je zařadit nedokážu, trochu thrash, trochu heavy, obojí mám rád, namíchané to zní ještě lépe. Jsme moc rádi, že jsme byli u jejich premiéry a přejeme Avidity For, ať se jim daří. Po krátké přestavbě jsme na scénu nastoupili my a vydrželi jsme tam s krátkou přestávkou asi 2 hodiny. Prostranství před scénou bylo úplně plné, stejně jako hospoda, atmosféra byla fantastická, pařilo se i v mohutném slejváku, opravdu všechno bylo tak, jak jsme o tom kdysi dávno snili. Lucka si stěžovala, že slyší jen kytaru, což jsem okomentoval slovy, že konečně pochopí, proč mám z každého koncertu lepší pocit než zbytek kapely. Navzdory otevření nálevních pultů v časných poobědních hodinách se podařilo vše odehrát bez větších postřehnutelných nesrovnalostí. Děkujeme všem, kdo přišli, za nezapomenutelný zážitek. Po sbalení aparatury začala afterparty, té jsem se z kapely zúčastnil jen já, takže jsem odskákal všechny následky, se kterými bych se zde nerad chlubil. Kromě hospody byl otevřen i místní klub (své současné podobě s barem, vyzdobenými stěnami a spoustou pohodlných pohovek, z nichž jedna vzala v průběhu večera zasvé, je toto označení přiléhavější, než dosavadní rychlošípovský název klubovna), kde se člověk mohl tradičně setkat s pohostinností místní omladiny, která celou akci zorganizovala, za což jim patří obrovský dík. Staly se i mnohé další netradiční příhody. Jeden návštěvník akce například klesl při usínání k desce stolu tak rychle, že si rozsekl obočí. Další začal vykládat historku, při čtvrté větě už začínal vykládal čtvrtou, přičemž v ani jedné se nedostal ani k náznaku budoucí zápletky budící očekávání posluchače. Jiný zase koupil celému lednickému fotbalovému týmu plný stůl tatranek a banánků v čokoládě. Za zmínku stojí i schovávání berlí jednomu zraněnému s nohou v sádře, aby měl obtížnější cestu k nálevně. Ale hlavní cenu získává ten, který byl v jednu chvíli odveden kamarády domů, neboť sám by to jen stěží dokázal, ale za tři hodiny se probudil a vrátil se ke stolům. Inu, LEDNICE FEST se pořádně rozmáchl a přichystal spoustu nezapomenutelných zážitků. Když jsem místo po čtvrté hodině opouštěl, v hospodě byla ještě spousta lidí. Za rok určitě bude na co navazovat.

12.07.2009 - Hraní až za roh

Po sedmi letech jsme si zahráli v Dobříči na tamním venkovním parketu. Toto místo je možná nejkonzervativnějším bigbítištěm, neboť za dlouhá léta dochází jen k mírným obměnám kapel, které zde pravidelně vystupují. A festival více kapel se tu nekonal zřejmě nikdy. A tak jsme se rozhodli to změnit. Původně mělo být 5 kapel, ale úmrtnost na dlouhé cestě k termínu byla tak vysoká, že nakonec zbyly tři statečné, a to GREYMON, CHUŤ a THE BETON. Aby byla cesta ještě trnitější, dlouho se nedařilo sehnat zvukaře, za dohození Jirky Metlického vděčíme Petru Valčiskovi. Podařilo se s denním předstihem zažehnat i záměnu vesnic Dobřív, která leží na Rokycansku, a Dobříč na severním Plzeňsku. Lidé se trousili pozvolna, zato však v celkem pravidelných intervalech. Ukázala se však nevhodnost rozmístění míst k sezení v areálu, neboť příchozí usedali na místa, která jsou skryta očím dalších příchozích, takže každému příchozímu, který uvažoval o navštívení akce, se naskytl pohled na prázdné stoly kolem parketu, neboť všichni seděli za rohem. Je to škoda, protože mnozí se otočili a odešli. Návštěva však byla i přesto dostačující, takže se všechny tři kapely mohly dostatečně předvést. THE BETON se osvědčil jako lákadlo nových příchozích. My jsme svůj set odehráli ve dvou sériích a docela jsme se vyřádili, obzvlášť tu první jsme zvládli tak, že jsem zalitoval, že si na nás nevzpomněli na souběžně probíhajícím festivalu ve Vizovicích. V té druhé už nasazení poněkud zesláblo, zato se však nešetřilo skladbami hranými velmi zřídka a domněle z repertoáru již vyřazenými. Vše proloženo opileckými výstupy jednoho z členů kapely, ačkoliv jej nikdo větší množství alkoholu pít neviděl. Horší to bylo s lidmi, sedělo se hlavně na místech, která nejsou v kontaktu s pódiem, nevíc touha sedět byla pro většinu přítomných větší než touha zapařit. Pro hraní na této akci se tedy vžilo označení "hrát za roh", neboť právě za rohem se skrývala většina posluchačů. Nakonec se na pódiu objevila CHUŤ, jejíž pojetí vystoupení se dosti lišilo od toho, co bývá na podobných parketech běžně k vidění a slyšení. Tudíž jsem musel jednomu návštěvníkovi akce vysvětlovat, že chtít po klubové kapele ploužák je něco podobného, jako chtít od Debustrolu Bílou orchidej. První ročník Dobříčského rockového maratonu je tedy za námi a vše nasvědčuje tomu, že jej za rok zase zopakujeme.

11.07.2009 - Obklopeni koloběžkami

Před časem jsem uvažoval, že by nebylo špatné zahrát si při zahájení velmi reálně se bížící olympiády v Praze. Pravda, je otázkou, zda tou dobou budou členové kapely ještě naživu, ale představa Greymonu uprostřed toho megalomanského pozlátka, kterak se signál roznáší do všech zemí světa, nebyla úplně nepříjemná. Pro tento rok nám tyto sny vynahradilo naše vystoupení na Mistrovství Evropy koloběžek. Aby se však náhodou něco v této kapele neodehrálo jednoduše, velkoobchod s nápoji vyslal naši zpěvačku do dalekých končin pod pohrůžkou smrti či alespoň vyhození na dlažbu. Tuto akci však nešlo jen tak odříct nebo přítomný dav připravit o ženský element v Greymonu, a tak jsme se rozhodli, že pár dnů před akcí hodíme tuto nálož na hrb neobyčejně hodné kamarádce Naďě Janovské, která se rozhodla, že to zkusí, přestože na to budeme mít jedinou zkoušku. Ale souboj s osudem pokračoval. Nemohl-li nám odvát do dalekých krajin i druhou zpěvačku, připravil ji aspoň o hlas, a to takovým způsobem, že před vystoupením nemohla téměř ani mluvit. Přesto jsme s Naďou za mikrofonem zkusili pár skladeb odehrát, ale spíše je na místě se jí omluvit za to, že jsme takhle riskovali její zdraví. Větší prostor k pěveckému projevu jsem tedy získal já a Láďa, odehráli jsme dvě série a přepustili místo skupině THE BETON, kterou jsme k této akci přizvali. Těm se vystoupení opravdu vydařilo, a tak si betoňáci mohli užít zasloužených ovací četného davu. Koloběžkářská akce měla další inspirativní účinky, zejména v úvahách o tom, jaký dopravní prostředek lze použít na dopravování se po hospodách v blízkém okolí. Jednu koloběžku - závodní speciál - mám teď zapůjčenou, tak uvidíme...

05.07.2009 - Klasická sestava

Hudební historie je plná klasických sestav všemožných slavných kapel. Ale jak určit tu pravou klasickou sestavu? U kapely, u níž těžiště činnosti spočívá v živém hraní, by to mohla být ta, která odehrála největší počet vystoupení. Pak se právě současné složení Greymonu stalo včera onou klasickou sestavou. Díky pečlivě vedeným statistikám mohu oznámit, že právě současný Greymon (Čmolíková, Pícl, Kraus, Soutner Winkelhöfer) jste mohli vidět na pódiu nejvíckrát. Doposud to byla slavná tříčlenná sestava (Pícl, Kubica, Bunda), která fungovala v letech 2002 - 2004. Tak to by byla jedna zajímavost, ale pojďme se podívat na zatím poslední akci.
Na tu jsme byli pozváni spřátelenou a historicky s námi personálně provázanou skupinou Diamant. Informace byly poměrně abstraktní, a tak jsme se rozhodli, že se necháme překvapit. Nakonec se podařilo vytáhnout z Jardy Záhrobského alespoň návod, kterak najít místo konání akce. Ve čtvrt na sedm jsem vyzvednul u kaznějovského Parlamentu Láďu s Karlem a vyrazilo se vstříc novým osudům. S námi jela naše uvažovaná vokální výpomoc Naďa, která byla natolik pobavena dialogy v autě se odehrávajícími, že prohlásila, že by měla s nějakou kapelou vyrazit na akce častěji. Na místo jsme nakonec trefili. Jak už je letos tradicí, deštivé počasí nám opět nepřálo, což se podepsalo i na účasti. Přestavět scénu z diamanťácké na greymoňáckou se podařilo bleskově, za což vděčíme mimořádné vstřícnosti členů Diamantu, kteří toho možná začali litovat už po třetí skladbě, kdy Karel Jardovi rozcupoval dvojšlapku, takže musel dát do placu svou vlastní, paradoxně tu, na kterou se Jarda kdysi učil hrát. V kapele vládla výtečná nálada, takže mluvené slovo jsme také proměnili v pěknou exhibici, nešetřilo se antilichotkami a dalšími škodolibými poznámkami, např. o mé potřebnosti v kapele kvůli tomu, že mám zkušebnu. Jarda Záhrobský, který po celou dobu dělal Karlovi činelového spolububeníka, si s námi nakonec zahrál "Ráj padlých andělů". Pak jsme se někteří rozloučili a vyrazili k domovu, zatímco jiní zůstali na místě. Vzhledem k náladě zde panující raději ani nebudu pátrat po jejich dalších osudech. Akce by se měla příští rok odehrát ve větší podobě, rádi se tam vrátíme.

14.05.2009 - Greymon vs. Počasí - 1 : 2

Jelikož byl počítač nějakou dobu mimo svůj běžný provoz, musím zapátrat v paměti, abych si vzpomněl, co se to vlastně v posledních týdnech dělo. Šestého června jsme se vypravili zatím nejseverněji v kariéře kapely, a to až ke Kadani. Tam probíhala akce k výročí zdejší Doupovské dráhy a my jsme tuto akci měli doplnit jedním dosti svérázným a druhým o něco serióznějším vystoupením na dvou nádražích. V této akci měl prsty Láďa, který vedle jiných bizardních koníčků pěstuje i zálibu v železnici, vláčcích a všem, co k tomu patří. V Polácích u Kadaně se dělo to, že přijel historický motorák, vystoupili lidé a my jsme na zelené louce vedle nádražní budovy spustili trochu rockové hudby. Zanedlouho přijel druhý vlak, tentokráte již o něco méně historický, zato ale větší, a jeho osazenstvo se též na chvíli přidalo k zábavě. Vše trvalo půl hodiny, poté lidé nastoupili zpátky do vagónů a odjeli vstříc dalším železničním osudům. Toto se odehrálo kolem poledne. Další akce, tentokrát podstatně delší a monstróznější (plán byl od 100 do 1000 lidí), se měla odehrát na nádraží v Kadaňském Rohozci. Do šestnácté hodiny bylo času dost, a tak jsme vyrazili na oběd do jedné nedaleké vesničky. Útulná hospůdka připomínala cosi mezi domácí kuchyní a obývákem, tudíž jsme se mohli cítit jako doma a v pohodovém návštěvnickém duchu poklábosit. Když jsme vyrazili za dalším vystoupením, provázel nás pořádný slejvák. Ten neustal ani ve chvíli, kdy jsme měli stavět aparaturu na inkriminovaném místě, a tak z druhého vystoupení sešlo. To byla škoda, lidí, které neodradil celodenní déšť, bylo docela dost, i když z plánovaných několika stovek se přecejenom muselo podstatně slevit. Náhradního programu se chopili Láďa s Karlem a spustili jako duo několik folkových fláků přímo u stolů mezi promočenými fanoušky železnice. I tak nebyla nouze o zážitky, například když čtyřleté dítě nese v ruce zbytek jakési rozkládající se chcíplotiny a na dotaz maminky "Co to neseš?" odpoví se stoickým klidem "Ňákou lebku.". Někdy se osudy vyvrbí vskutku kuriózně. Z tohoto podivuhodného dne existuje i video mapující naši anabázi, na Youtube byste jej měli najít, pokud zadáte klíčová slova Greymon a Doupov. Náplastí na den, který nevyšel úplně podle našich představ, byla prohlídka vlaku z roku 1953, která byla spojena s odborným výkladem. Plánovanou monstrózní akci nám tedy spláchlo počasí. S odjezcem vlaku náhle déšť ustal a nad nádražím, které je poslední zastávkou před legendami opředeným vojenským újezdem, vysvitlo sluníčko. Dost k nasrání, ale stejně nemáme proč litovat. Byl to pěkný výlet.
Dvanáctého června nás čekal po téměř dvou letech kemp v Kralovicích. Všechny kapely z blízkého okolí se v posledních třech letech postaraly o to, aby se toto místo stalo hybatelem kralovického letního kulturního života. Před měsícem, kdy jsem akci domlouval, jsem si představoval, jaký bude v pátek 12.6. pěkný den, holky nalehko oblečené se budou potulovat mezi stoly a výčepem a my plni pozitivní energie si odehrajeme pohodovou akci. Skutečnost byla trochu jiná. Celý pátek sužovaly přívalové deště a po příjezdu do kempu jsem začal mrznout hned po opuštění auta. Mě osobně by v takovém počasí nikdo na letní zábavu nevyhnal. Přesto jsme postavili scénu. Začali jsme hrát před osmou hodinou. V tu chvíli se počasí začalo tvářit přívětivěji a do kempu si začali nacházet cestu další rockuchtiví lidé. Po hodině počasí svou přívětivou tvář ztratilo, nám umrzaly prsty a lidí začalo místo dalšího množení naopak ubývat. Poslední otužilce, včetně kapely samotné, definitivně vyhnala průtrž mračen, která se spustila před desátou hodinou. Pryč jsou doby, kdy naším největším nepřítelem bylo disco, v současnosti si nás vyhlédo živel o poznání mocnější, a to počasí. Mohu jen vyjádřit vděčnost těm, kteří se i v tomto nečase na nás vypravili a vydrželi až do spuštění dešťového bombardování.

02.05.2009 - Pod kryrskou rozhlednou

Existují pořadatelé, se kterými je radost spolupracovat. Mezi takové bezpochyby patří Ivan Kruml, hlavní to organizátor Rozmarného léta v Kryrech. Do přírodního kina jsme se vrátili po třech letech. Jako vždy nás čekalo pohostinné a přátelské prostředí, ve kterém je radost pobýt, ostatně jsem tam pobyl až do nočních hodin. Láďa, Karel a bedňák Pavel vyrazili už v ranních hodinách vlakem, pro rockera poněkud netypickou dopravou, neboť vedle "pracovního" cíle měli i jeden cíl "turistický", a to místní rozhlednu. Hráli jsme brzy, už ve třičtvrtě na tři, před námi zpíval pohodářský folkový zpěvák Filip Šimandl. Na naši říznější hudbu asi ještě nebyli lidé dostatečně naladěni, takže to bylo takové trochu vlažné, ale i tak jsme prodali pár cédéček. Po nás hrála skupina Full Time, která je složena ze zkušených harcovníků, které jsme dříve zažili i ve skupinách Linda nebo Cera Alba. Pak ještě hrály skupiny Maria Scare, Já ještě nevim, naši známí z Ruxaku a Anakonda Benda. Ani příští rok bychom v programu této akce neměli chybět, navíc se zřejmě brzy objevíme i v jednom nedalekém bistru na magistrále Praha - Karlovy Vary. Přítomen byl i Ondra Benedek, což je člověk, který naši kapelu do zdejších končin vytáhl vlastně jako první, takže jemu nejvíce vděčíme za to, že se tady čas od času objevujeme. Není vyloučeno, že bude taky zase dělat nějakou akci.
Ještě bych měl trochu vysvětlit, co to máme za šílenost v rozpisu na den 6. června. Tlumočím, co jsem si zapamatoval z toho, co mi o tom Láďa, který to zařizoval, řekl. Na kadaňskou železniční trať bude vypraven jakýsi zvláštní slavnostní historický vlak. A protože taková událost si zaslouží pořádnou oslavu, objevíme se na jednom nebo dvou nádražích v doprovodném kulturním programu. A večer nás ještě čeká vystoupení v Lubné. Podrobnosti ještě budou doplněny.

26.04.2009 - Dubnové anabáze

Ač jsme se docela dlouho prezentovali jako kralovická kapela, v tamním Liďáku jsme poprvé zahráli po devíti letech existence 18.4.2009. Dorazili jsme s dostatečným předstihem, takže byl čas dělat si srandu jeden z druhého a všichni ze všech. První hrála skupina Black Hill z Berouna, která se kromě našláplé hudby prezentovala i svéráznou image, když na pódiu hrálo několik zakuklených oranžových popelářů a zpíval policajt. My jsme hráli druzí. Nalákali jsme lidi k pódiu a předvedli na naše poměry nezvykle pohyblivou šou, a to dokonce i Láďa. Moc se nám to povedlo, o čemž svědčily i ohlasy po našem vystoupení a Lucčina nekonečná autogramiáda. Hlavní hvězdou večera byla skupina Morčata na útěku. Lidí bylo na kralovické poměry velmi mnoho. Zatímco ostatní z kapely v průběhu večera zmizeli domů, já jsem vytrval, obešel pár kralovických barů a domů se vracel v ranních hodinách pěšky. Inu, rocková hvězda...
Další akce se odehrála 25.4.2009 v Litém. Útulný kulturák skýtal útulné prostředí. Atmosféra byla poněkud komornější, inu Plzeň v ten den nabízela akci o něco věhlasnější. Jelikož jsem byl i zvukařem večera, začali jsme hrát první, aby se mi nemíchaly profese. Láďa dorazil s popáleninami, neboť den předtím dělal táborák a přiládal benzínem. Když mi ráno psal, že je omotaný jak mumie a neví, co najde pod obvazy, poněkud jsem to přehnal se svým pozitivním pohledem, neboť nic horšího, než že se pod obvazem bude skrývat cosi podobného maskám skupiny Lordi, se nestane. Na našem setu by se našly mouchy, semtam i nějaká masařka. Po nás hrál NUCLEON. Ten byl posílený o nového kytaristu, který vypadá jako Malmsteen, obléká se tak, pohybuje se tak a dokonce tak i hraje. Set Nucleonu a kytarová sóla obzvlášť, to byl zážitek. Kluci se vypořádali i s undergroundovými podmínkami, kdy krátké kabely od mikrofonů všelijak visely, třeba těsně nad efektovými pedály a zpěvák měl šňůrou vymezený prostor jako pes na řetězu. Díky rozměrným kytarovým aparátům se dalo zvučení jejich setu považovat za vskutku pořádnou zátěžovou zkoušku, kterou aparatura nejen přežila, ale dokonce to znělo dost dobře. Poslední se do toho pustil THE BETON, jejichž bubeník postavil na pódiu takovou soupravu, že by se za ní nemusel stydět ani na turné s Manowar. Svým rokenrolem rozjařili lidi natolik, že muzikanti z účinkujících kapel (i jeden člověk z neúčinkující kapely) nevydrželi a na konci vyrazili na pódium dělat sboristy. Akce i přes malý počet lidí vydařená, na závěr ještě děkujeme Kubovi Sloupovi za pozvání a organizaci, Lukášovi Tričlerovi za půjčení bicích (tři postavené soupravy na pódiu by přecejenom byly trochu moc) a budeme se zase někdy těšit.

30.03.2009 - Drahoušské dunění

Na druhý pokus to vyšlo. Tentokrát nikoho nesklátil mor, cholera ani neštovice, a tak jsme si konečně zahráli v Drahouši u Jesenice. Dorazili jsme včas, zasedli ke stolu a pustili se do občerstvování, kterého se kromě kapely tradičně zúčastnil i další ansámbl skládající se z fotografa a bedňáka. U stolu vládla absolutní pohoda a neskutečně dobrá nálada, nemístné vtipy byly rovnoměrně rozloženy na celou kapelu. Takovou pohodu před vystoupením už jsme dlouho nezažili. Lidí se sešlo poskrovnu, ale i tak měla akce atmosféru, jakou má taková akce mít. První kapela se jmenovala GEL BOYS a její basák se rozpovídal, že hrají takový barbie punk. Já jsem v popsání našeho stylu nebyl tak vynalézavý a vytáhl jsem z rukávu zprofanované označení hair metal, což vzbudilo nemalé pobavení a nostalgii. My jsme na to vlítli někdy po desáté hodině. Zvuk se bohužel nepodařilo nastavit ideální, ale ani to nám nezabránilo ve svérázných pódiových kreacích, ve kterých jsme nevynechali žádné z hairmetalových klišé. A přidali jsme i něco navíc, například odehrání mezihry ve skladbě "Svědomí" vsedě. Inu, občerstvovací proces nám umožnil pustit se do toho naplno, i když některým jejich poupravenost bránila v podání stoprocentního výkonu. Poslední hrál RUXAK, další kapela se zpěvačou ve svém středu, která hned v první skladbě pořádně roztočila vlasovou vrtuli. Po skončení akce a vypití pár polotmavých rakovnických Bakalářů došlo i mně, že by bylo vhodné vyrazit k domovu a přestat venku napínat našeho fotografa, který tam už pořádnou dobu seděl v nastartovaném autě. A tak se nakonec i stalo.

15.03.2009 - Co zažila kožlanská sokolovna

Kožlanská sokolovna je místo s poměrně rozmanitou minulostí Dříve zcela normální maloměstský sál, na přelomu tisíciletí nablýskaná moderní diskotéka v duchu všeho typického pro 90. léta lákající na účast hostů známých z televizních estrád, dnes hudební klub s širokým záběrem. Musím se přiznat, že někdy v roce 2001 by mě opravdu nenapadlo, že tu jednou budeme s kapelou hrát. Sobotní akce byla trochu v kontrastu s těmito fakty nazvána "Přehlídkou regionálních kapel". Retronázev však zapůsobil, neboť lidí přišlo dostatek na to, aby se vše mohlo zdárně odehrát s patřičnou atmosférou, byť by se do oněch prostor vešlo lidí mnohonásobně více. Hrát na jedné akci s Nadorazem nebo Chrochtátorem je vždycky radost, sestavu doplnili ještě Little Psycho, které jsem už slyšel, ale na jedné akci jsme spolu hráli poprvé. Pro mě bylo vystoupení výjimečné tím, že jsem se na něj doslova odskočil z peřin uprostřed léčení pořádného nachlazení, takže jsem se obával, zda vůbec budu schopný otevřít na pódiu zobák. Druhý důvod výjimečnosti akce už byl pro mě podstatně příjemnější, poprvé jsem totiž hrál na novou kytaru, překvapil i Karel, který se dostavil s úplně novou sestavou činelů. Jelikož jsem dorazil už na začátku, mohl jsem si nechat ušními bubínky produnět nářez, který se linul z aparátů a hlasivek skupiny Little Psycho. Deathmetalové dílo zkázy pokračovalo vystoupením Chrochtátoru s tradičně originálně pojatou zkouškou zpěvových mikrofonů, jejíž provedení už je známo, a dokonce i očekáváno. Etienne se s návštěvníky rozloučil slovy: "A po nás už se bude i zpívat a hrát muzika." A na to jsou odborníky Nadoraz. Na baru zatím probíhala přátelská konverzace, při níž bylo vyzrazeno i veřejné tajemství, že basák Chrochtátoru hrál kdysi v Greymonu, což se mnohým zdá být z dnešního pohledu neuvěřitelné. Po půlnoci přišla řada i na nás. Lidi žádní neutekli, takže se nám hrálo moc pěkně. Jako zvukovou zkoušku jsme si dali hardrockovou novinku "Život je zvrhlou zábavou". Výkon byl standardní, tempo se udrželo, nové nástroje prokázaly funkčnost, lidi pod pódiem vydrželi, takže se vše odehrálo k všeobecné spokojenosti, ba i ozdravný účinek se dostavil, neboť jsem z pódia sešel svěžejší, než jsem na něj nastupoval. Pokoušeli jsme se i o něco jako megašou, která zřejmě znovu měla spíše komické vyznění, což ale bez problémů korespondovalo s dobrou náladou, jaká na pódiu panovala. Myslím, že jsme si to pěkně užili, takže už se těšíme na další akce. Sledujte rozpis, neboť termíny se často domlouvají nedlouho před akcí.  

15.02.2009 - Poprvé na Rakovnicku

Na Rakovnicku se Greymon ocitl ve své historii poprvé, a to v sobotu, kdy jsme hráli v Lubné společně se skupinou Morčata na útěku. Někteří členové kapely neskrývali své obavy z této kombinace, ale než stihli nasimulovat nemoc či smrt, onen den přišel, a tak nebylo vyhnutí, doufat šlo jen ve vyhnutí před nějakým tím letícím popelníkem. Naštěstí ale bylo všechno nakonec jinak. Před výpravou do sousedního okresu jsme si ještě dali zkoušku, na které jsme zjistili, že si pořádně nepamatujeme ani skladby, které máme na cédéčku, ale jakž takž jsme si je oživili, abychom před vystoupením hýřili alespoň nejnutnějším sebevědomím. Vyrazilo se dvěma auty. Ještě jsme se stavěli v Plasích u Kuby Sloupa, frontmana momentálně odpočívající skupiny Beton, který nedbal možných důsledků svého nezištného počínání s půjčil Karlovi činely, za což mu moc děkujeme. Ne druhou stranu jsme tím publikum ošidili o neuvěřitelnou podívanou na pohromadě sotva držící neidentifikovatelné plechové tvary, do kterých se metamorfózovaly Karlovo bývalé činely. Dorazili jsme krátce po sedmé a obrovský sál kulturáku se už v této době těšil ze slušného počtu návštěvníků, další však stále přicházeli. Pořadatel v průběhu večera mluvil o více než 400 platících. Začali jsme po osmé hodině, dali jednu pauzu a končili chvilku po desáté. Rozbor našeho výkonu bych tentokráte raději vynechal, na druhou stranu, celé dvě hodiny se obešly bez jakéhokoliv problému, zkrátka takové bezstarostné hraní. Nevím, kolik lidí jsme měli pod pódiem, neboť nebylo nic vidět, zato slyšet se dalo docela hodně. Prodali jsme kupu cédéček a jelikož prý za pořadatelem chodili lidé, že by nás rádi slyšeli znovu, domluvili jsme se předběžně na dalších akcích. Děkujeme Jardovi Herčíkovi za pozvání, večeři a skvělé zajištění akce.

01.01.2009 - Hlášky roku

Nové cédéčko si úspěšně nachází cestu k fanouškům, ohlasy jsou až nečekaně kladné. Někdy ale padají na účet Greymonu i neuvěřitelné hlášky. Tahle pochází z Brodeslav, pamětníci si vzpomenou, že právě tam proběhl kdysi první pokus o sestavení kapely. Hodnocení při náhodném poslechu bývají až překvapivá:
"To jste vy?"
"Jo."
"To nejste vy, vždyť je to docela dobrý."
Dochází i k podceňování prodejních čísel:
"Hele, už je tady zas, zase jdeš prodávat cédéčka, když je nikdo nechce? Tak sem jedno dej."
"Žádný nemám, první várku jsme vyprodali."
Někteří mají i nedostatek znalostí ohledně složení kapely:
"A kdo teď vlastně v Greymonu hraje?"
Následuje seznam členů.
"Hmm, nikoho neznám. To už bych tam mohl hrát klidně i já."
Provází nás pověst poměrně ekonomicky skromné kapely:
"Hele, tak já bych s vámi udělal nějakou akci v létě."
"Tak jo, na penězích se nějak domluvíme, drahý to nebude."
"Cože? Vy za to chcete peníze?"
Někdy je to dilema, jestli utratit peníze právě za greymoňácké cédéčko:
"Za 55 korun? To bych dát mohl, už jsem dal peníze za větší hovadiny."
"Za jaký?"
"Třeba za vaše předchozí cédéčko."
Někdy se myslí i na nejhorší:
"Můžou Ti třeba zahrát na pohřbu Duše mrtvých válečníků."
"To těžko. Zaprvý nejsem válečník a zadruhý nejsem mrtvej."
Dochází i k podrobným rozborům textů:
"No, ten Zítra v osm, to se mi líbí."
"Jo, to je o návratu z basy."
"Tak to je blbost, mě pouštěli z lochu v deset!"
V očích mnoha jsme stále mladou kapelou:
"Co to tam děláš s tím hlasem?"
"To nejsem já, to je zpěvačka."
"Zpěvačka? Vy máte zpěvěčku? Odkdy?"
"Už přes tři roky."
"No to asi ne! Tři roky ještě určitě nehrajete."

08.12.2008 - Pauzy jen z povinnosti

Po dvou měsících jsme se zase zjevili na pódiu plzeňského JAMu. Hostem byla skupina THE BETON. Jejich rokenrol měl výborný zvuk, dvojhlasy Kuby Sloupa a Jiřího Bavra Lokajíčka byly bezchybné, celé to pěkně šlapalo, zkrátka nejlepší vystoupení, jaké jsem od nich slyšel. Pak už jsme nastoupili na pódium my a já si po zkušenostech z minulých týdnů říkal, copak se asi přihodí tentokrát. Naštěstí nic, co by nám zabránilo v hraní. Víťa dal přednost vystoupení před zdravím, já jsem si z počínání z předchozího dne přinesl do Jamu pěknou kocovinu a Karel se nemohl nějak sžít s vypůjčenými bubny. Bavr si ho nejprve vyzkoušel, jak moc do toho řeže, a podle toho se rozhodoval, co všechno mu půjčí. Náš výkon nebyl ideální, ale zdá se, že si toho nikdo nevšiml. Moje snaha o megašou byla spravedlivě potrestána. Kytara nevydržela náznaky malmsteenovského pohazování, popruh se mi vyrval i se šroubem, a tak jsem po zbytek vystoupení zaujal pozici decentního hráče tanečního orchestru. Ale abych poslední sérii alespoň nějak oživil, navlékl jsem si na sebe vohoz, ve kterém mi Lucka před začátkem akce důrazně zakázala přiblížit se k pódiu. Přehráli jsme drtivou většinu repertoáru, včetně novinek "Svědomí" a "Anděl s ďáblem v těle", a to ve třech sériích. Pauzy byly tak krátké, že se ani nedají nazvat pauzami. "Chtělas to mít" si s námi zazpíval Pepa Soukup, poprvé jste ji mohli slyšet v podání Greymonu trojhlasně. Bubenické sólo si dala Katka Širerová, pak se o ni začaly ucházet kapely, které momentálně nemají post bubeníka obsazený. Po dlouhé době jsem si v Plzni dopřál i áftrpárty. Inu, s kocovinou jsem do Plzně vkročil, s kocovinou jsem odcházel.
Letos už asi nikde hrát nebudeme, neboť jeden člen kapely zřejmě nebude pár týdnů k dispozici, zato však po půl roce znovu zavítáme do zkušebny. Připravíme nový koncertní program, kterým vás budeme obšťastňovat v příštím roce. Provedeme i nějaké změny, abychom byli trochu atraktivnější pro pořadatele akcí (nemluvím teď o našich zevnějšcích, o jejich estetické hodnotě mluví jasně i to, že jsme dostali nějaké hlasy v anketě o nejhezčí kapelu, kterou na svých stránkách zveřejnila skupina Suterén). A budeme se na vás těšit v příštím roce, už teď můžu prozradit, že Láďa začal organizovat jedno velmi bizardní tříkoncertové turné. 

15.11.2008 - Oživování ducha kralovické sokolovny

Oživit ducha sálu kralovické sokolovny nás napadlo při domácím masteringu u Karla Šlaicha, kytarisy skupiny NADORAZ. Když už se tady obě kapely na Kralovicku tak ometáme, mohli bychom si zahrát spolu. První volba tedy padla na kultovní sokolovnu. Teprve později jsem zjistil, že zatímco já jsem celou dobu mluvil o sále, Karel měl namysli přísálí hospody, kde hrává Mr. Feelgood. Ale obrátit jej na správnou víru bylo snadné. Za nějakou dobu mi volá, že akce bude 15. listopadu, což je jistě ideální datum, když den předtím hraje ve stejném městě Visací Zámek a o dva kilometry dál UDG. Prosil jsem, vztekal jsem se, vyhrožoval jsem, ať se termín změní, nic to nebylo platné. Prý bude po výplatě, ať jsem v klidu, že prý to bude dobré. A měl pravdu, sál se nakonec zaplnil.
Dorazil jsem krátce po sedmé hodině. Ke svému údivu jsem zjistil, že scéna se staví dole pod pódiem, kterému vévodila jakási náhražka opony z jakési plachty. Ta mě inspirovala k pozdravu "Národ sobě" a počal jsem projevovat lítost nad tím, že nebudu moci shlížet k davům z výšky pódia a že davy nebudou moci vzhlížet k nám jako k rockovým hvězdám. Ale klubová úprava měla své kouzlo. V devět hodin se začal sál plnit, další lidi přicházeli po celý večer, a tak jsme ještě stoly na sál přidávali. První nastoupil pořádající NADORAZ. Než došlo ke zvukové zkoušce, stihl Honzovi Beranovi vypovědět službu aparát. Karel na mě volal, jestli bych půjčil svůj. Když už jsem se k tomu chystal, zvolal Honza: "Néé, já nechci Behringera." Taková urážka! Pro nezasvěcené bych vysvětlil, že mám aparát značky CRATE, zatímco Behringer je výrobce nejlevnějších nástrojových aparátů, který se netěší přílišné úctě mezi muzikanty. Šel jsem si postěžovat přítomnému Radkovi Bulínovi. Což nebyl moc dobrý nápad, neboť on má aparát právě od Behringera. Večer byl ve znamení vícehlasých vokálů. NADORAZ byl doplněn u druhého mikrofonu Jirkou Svatošem a dvojhlasně se zpívalo snad úplně všechno. Zdálo se mi, že se trochu modernizovali, ale hlavně jim to hrálo parádně. Druhý hrál ARTUR, za kterým přijelo publikum až z dalekých krajin, a servíroval jednu svou hitovku za druhou. Dali si i pauzu, při které jsme je museli doslova nahánět na pódium, jinak by dopíjeli a dokuřovali ještě teď. Pak přišel čas na nás. Jsou věci, které se nemění, např. klid našeho bývalého bubeníka Víti Bundy (dnes NADORAZ). Na požádání, jestli by nešel Karla poučit o zacházení se svou soupravou, kterou na celý večer zapůjčil, jenom pravil: "Ať si s tím dělá, co chce." Hráli jsme nahlas a hráli jsme velmi dlouho. Výkon v mezích normy, při šou došlo i na hácéčkářské skákání. Neobyčejně vyvedená akce bude nejspíše někdy na jaře zopakována. Děkujeme Prochorovi za zvuk, Nadorazu za pozvání a lidem za to, že přišli v tak hojném počtu.
Nepříjemné překvapení však čekalo na některé po skončení akce. Nějaký vypatlaný bezmozek totiž propíchal několik gum na kolem stojících autech. Každý se baví jinak. Pomsta za hluk? Za to, kde auta stojí? Nebo prostá absence mozku? Nevěřím na nadpřirozeno, ale pojďme to zkusit. Každý, kdo bude číst tyto řádky, nechť přeje oné osobě, která na tomto světě pouze zbytečně zabírá místo, to nejhorší, co ho napadne. Já už jsem tak učinil, pokud se mé přání splní, pak už dotyčný nikdy žádné gumy rozhodně nepropíchá.

09.11.2008 - Křest CD "Probouzí se čas" v Rybnici

Vylovit z paměti v lihu utopené vzpomínky na sobotní dění, to opravdu nebude úplně jednoduchý úkol. A pak že se dvakrát nevstoupí do stejné řeky (kdo si pamatuje křest "Nymfománie, ten je jistě v obraze). Ale s trochou snahy to půjde, ať už si pomůžu několika telefonáty, nebo třeba uvedením do hypnózy. V šest jsem se ocitl v Rybnici a vyrazil do patra, kde se nachází sál, ve kterém se mělo všechno odehrávat. Tam už byl Láďa a seřizoval tam světla. Čtyři z jedné strany, čtyři z druhé strany, oboje na monumentálních stojanech, další čtyři světla za bubny. Věděl jsem, že Láďa něco takového pořizoval, ale přesto jsem zůstal civět, než jsem se zmohl na duchaplnou otázku: "To jsou naše světla?" Láďa byl potěšen z mého nadšení, a tak bez váhání odpověděl: "Jo. Vlastně ani ne tak naše, jako spíš moje." Zanedlouho přijel i Honza Plevka, který nám tento večer dělal zvukaře. Využili jsme této příležitosti, abychom náš zesilovač podrobili zatěžkávací zkoušce, kdy musel na každé straně utáhnout dva poměrně výkonné reproboxy Dexon. Kolem osmé hodiny bylo vše hotovo, lidé už na sále také byli, a tak šou mohla začít. Úvodní slovo si vzal Petr Soukup, dřívější člen Meclony Bandu, dnes především textař a dramatik, aby s vtipem sobě vlastním, a nám všem taky vlastním, neboť jinak bychom se nesmáli, celý večer uvedl. Mluvil o nostalgii, ztraceném mládí i Láďovo plastických operacích. Nostalgie pokračovala, neboť prasknutí struny na pódiu se mi několik let úspěšně vyhýbalo. Vzpomínka na staré časy, kdy se mi to dělo častěji, ožila hned při druhém hrábnutí do strun. Prasklo éčko, to je ta nejdůležitější struna pro "Intro", které jsme právě hráli. Šel jsem ji tedy vyměnit, slovo si vzal znovu Soukup, tentokrát Pepa, aby pobavil publikum historkou o divočákovi. Pak už se pokračovalo bez větších excesů, kromě těch muzikantských. Po krátké sérii jsme vyklidili pole, aby mohl nastoupit MECLONY BAND. Nutno říci, že jim to hrálo fakt skvěle. Mně se dostalo té cti, zahostovat si hned ve dvou skladbách. V Žábě jsem si střihl klarinetové sólo (ano, na opravdový klarinet), v Depresivní, které dominuje svérázná choreografie Pepy Soukupa, jsem si zahrál na klávesy. Jinak hráli v sestavě Karel Winkelhöfer - bicí, Láďa Soutner - basová kytara a zpěv, Zdeněk Kovařík - kytara a zpěv, Pepa Soukup - klávesy a zpěv. A protože MECLONY BAND byli průkopníci v angažování ženstva v kapele, objevily se na pódiu i Bára Dubinová a Zuzka Čížová. Pak jsme nastoupili znovu my a spustili absolutní novinku - "Svědomí". Po ní došlo na samotný křest. Kmotry byli Petr Soukup a nekorunovaný král večera - Pepa Soukup. Asi vás zajímá, čím jsme to pokřtili. Bylo těžké být originální, ale nakonec se to podařilo. Křtilo se totiž slzami. Ale kde je vzít? Dojemné příběhy už dneska nezabírají, takže bylo třeba využít doping. A taková cibule je celkem spolehlivým prostředkem. Pak se hrálo dál, představili jsme další novinku "Anděl s ďáblem v těle", pařilo se, nejplnější parket byl na pomalé skladby. Poslední série už byla přehlídkou mírně či nemírně opileckých výkonů. Doplnil nás Jarda Záhrobský. Kdo před ním své bubny neschová, ten je zkrátka neuchrání, takže Jarda poté plnil funkci jakéhosi pomocného čineláře. Skončilo se chvilku po půlnoci. Rozebírání scény trvalo docela dlouho, a tak jsme tyto úkony prokládali zřízeným i nezřízeným popíjením. Vše se nakonec podařilo naložit do aut, doufejme, že se každá věc dostala do auta, do kterého opravdu patřila. Noc byla mladá, a tak jsme se s Karlem, Michalem z Betonu a dalšími dvěma existencemi vydali do vedlejší hospody. Tam nás však nepustili, neboť večer byl pro uzavřenou společnost. Na druhou stranu bylo potěšitelné, že tam na celé kolo hrálo naše aktuální cédéčko. Dělo se toho ještě mnoho, ale to už by se tento příspěvek svou rozsáhlostí blížil románu. Domů jsem dorazil v neděli před polednem. Děkujeme všem, kdo se akce zúčastnili, ať už jako učinkující, nebo jako publikum. Zase to někdy v Rybnici zopákneme.

31.10.2008 Nové live CD "Probouzí se čas"

První exempláře našeho nového živého cédéčka Probouzí se čas už mají své majitele a já si uvědomil, že tady k tomuto výtvoru nemáme žádné podrobnější informace. Jde už o třetí album Greymonu a stejně jako debut Ať je pivo tvůj lék bylo nahráno na jeden zátah živě. Stalo se tak v sále kaznějovského kina. Zvuk nám sejmul Marek Procházka. Při převádění do formátu *.wav však došlo k nepříjemnosti, která vydání alba zdržela, šlo o to, že nahrávka byla převedena s předimenzovanými basy. V září jsme tento problém začali řešit s Honzou Beranem a Karlem Šlaichem, kytaristy skupiny Nadoraz, za což jim patří obrovský dík. Ověřili jsme si, coS ahrávkou dělat, konečný mastering pak provedl, stejně jako u předchozího počinu Nymfománie, známý plzeňský kytarista Pavel Navrátil. Obrázek na přední straně bookletu je dílem naší zpěvačky Lucky Čmolíkové, celkové provedení obalu má na svědomí Láďa Soutner. Minulý týden jsme tedy začali naši novinku prodávat, ohlasy jsou zatím velmi příznivé. Víme samozřejmě i o nedostatcích, kterým se na živé nahrávce nedalo vyhnout. Příští rok se chystáme do studia, kde bychom se rádi přiblížili co největší dokonalosti. Ale teď máme tento živák a za 55,- Kč může být i váš, stačí nás kontaktovat tady na stránkách nebo na našich koncertech. Je na něm celkem 18 pecek, takže je to na pěkně dlouhý poslech. Jde o 13 pecek mapujících vývoj kapely po roce 2005, 4 vzpomínky na kaznějovský Meclony Band a 1 bonus skladba jako ukázka mé osobní tvorby z pubertálního období.
Jak už bylo psáno, vydání nové nahrávky je třeba nějak oslavit. Stane se tak 8.listopadu v Rybnici, přesně tam, kde jsme měli minulý rok první vystoupení po našem zmrtvýchvstání. Po dlouhé době budete mít příležitost uvidět a uslyšet hosty večera, již neexistující kaznějovskou partu MECLONY BAND s jejich nenapodobitelnými hitovkami a originální pódiovou prezentací. A my to taky rozpálíme pěkně naplno. Tuto akci si nemůžete nechat ujít! Těšíme se na vás!!!

13.10.2008 Šou, kterou nikdo neviděl

V sobotu jsme hráli se skupinami Harlet a The Entity v plzeňském JAMu na Bítové lize a všechno kromě hudby bylo od začátku do konce špatně. Rozhodli jsme se, že alespoň nacvičíme pódiovou šou, což jsme splnili měrou vrchovatou, snad to tak bude vypadat už vždycky. Škoda jen, že ji vidělo jen pár lidí.
Už jsme se domluvili, jak bude koncipován listopadový večer v Rybnici. Akci otevřeme my, poté vystoupí MECLONY BAND, abychom to my pak dojeli konce. Stejným způsobem jsme kdysi dělali akce se skupinou Effection a zcela bezvýhradně se to osvědčilo. Součástí večera bude i cosi jako křest CD.

29.09.2008 V Oboře s novým Expresem

Skupina EXPRES vyrazila dobývat pódia v nové sestavě a první steč proběhla před tradičně narvaným sálem v Oboře, k čemuž jsme byli přizváni i my. Postupně se na příštích koncertech v rolích předkapel představí i další hudební uskupení z okolí. Hraní s touto kapelou je vždy příjemné, nová sestava je přinejmenším stejně přátelská, jako ta předchozí, a tak jsme mohli využít jejich vstřícnosti a použít při hraní velkou část jejich (hlavně bubenického) vybavení. Dostali jsme více času, a tak jsme naplánovali druhou sérii takovou bigbítovější a tancovačkovější. Bohužel, ani tak jsme lidi nezvedli, v tomto je pro nás Obora nějak zakletá, nebo něco děláme špatně. Kdo ví, možná se na taneční zábavy nehodíme, budoucnost ukáže, kde je naše místo. Po zbytek akce jsem sbíral pozitivní i negativní ohlasy na naše vystoupení a sledoval počínání Expresu, zejména kterak kytarista používá své nové hračky, kde mě zaujal především vokalizér, se kterým může člověk sám zpívat třeba trojhlasně. A nesmím zapomenout na luxusní převlek a choreografii při písni Santusák z repertoáru DEPA, kde někteří přítomní na pódiu dříve hráli. Moc děkujeme Expresu za pozvání a přejeme mnoho dalších vydařených akcí.

10.08.2008 To už bych tam snad vzal radši vás!

Výše uvedený citát pronesl kytarista skupiny Chuť, když se s naším klávesistou v družném rozhovoru bavil o svých plánech uspořádat takový minifestival na parketu v Záluží. Ona slavná věta zazněla, když hodnotil nějakou kapelu, kterou slyšel na Bandzone. No řekněte, vy byste to nepochopili jako jasnou nabídku? A co se nestalo, nakonec jsme tam opravdu hráli! Útulný parket v Záluží je tradičním místem pořádání rockových akcí, my tam však hráli úplně poprvé. V osm hodin začala skupina CANAIMA. Těšili jsme se na naše blížící se vystoupení, když ve mně náhle začal hlodat neodbytný pocit, že tady pořád něco chybí. Pak mi to došlo. "Kde máme zpěvačku?" otázal jsem se Ládi, který má obvykle přehled naprosto o všem. "Nevím." odpověděl Láďa se svým obvyklým klidem. Naštěstí Lucka zanedlouho dorazila. Začali jsme si tedy přestavovat pódium. Já jsem vyndal z auta vybavení na kytaru, vybavení na basu, vybavení na bubny a nakonec také... ...maskota!!! A nebyl ledajaký, jednalo se o velikého růžového plyšového psa. Po mém výkladu, že ke správné osmdesátkové kapele patří něco plyšového a něco růžového (znám to přece ze starých časopisů), se ostatní začali pomalu smiřovat s tím, že růžový pes skutečně bude zabírat část naší scény. Značnou pozornost diváků jsem vzbudil už ve chvíli, kdy jsem jej přenášel z auta k pódiu. Aby toho nebylo málo, Lucka byla, stejně jako na Czech Rock Blocku, vyzbrojena zeleným plyšovým maňáskem žáby. Ale hlavní pořád byla hudba. Výkonu z Plas jsme se nepřiblížili, ale poslouchat se to snad dalo. Získali jsme i nové fanoušky, alespoň usuzuji z toho, že se mě pár lidí ptalo, kdy a kde budeme zase hrát. Zkrátka pohodička. Po nás hrála BRENDA 5, jejichž bubeník nám půjčil bicí soupravu, za což moc děkujeme, poté parket rozpohybovala CHUŤ, kterým tímto moc děkujeme za pozvání, a nakonec své četné místní fanouškovské zázemí potěšil RESPEKT. Asi jsme z této společnosti kapel stylově trochu vybočovali, ale když po nás nikdo nic nehází, tak to tak děláme rádi.
Jak jste si už někteří všimli, máme konečně profil na BANDZONE. Trvalo to, ale nebylo to tím, že bychom zaspali (někteří si jistě pamatují, že internetové stránky jsme měli ještě dlouho před svým prvním vystoupením v době, kdy mnoho kapel ani nevědělo, co to je), jen jsme tam neměli co dát. Adresa je www.bandzone.cz/greymon. Až se naučíme anglicky nebo to někdo pro nás udělá zadarmo, bude i profil na MYSPACE.

04.08.2008 Až jednou budeme hrát na Czech Rock blocku...

Sobota, to bude téma na delší povídání. Tradiční festival Czech Rock Block v Plasích doznal velikých změn. Díky té nejdůležitější, zřízení B scény, jsme se mohli stát jednou z vystupujících kapel. Vzpomínám si, jak jsme v začátcích existence Greymonu říkali: "Až budeme hrát na Czech Rock Blocku...", přičemž nás ani nenapadlo, že by se to opravdu jednou mohlo stát. A už je to tady. Na místo jsem se dostavil ještě před tím, než začala B scéna fungovat. U stolů už sedělo pár nedočkavých mániček, další stále přicházely. Připomínám, že bylo před desátou ráno. A když spustil CHROCHTÁTOR, bylo jasné, že na klubové scéně bude po celý den vládnout nejen pohoda, ale i parádní atmosféra. My přišli na řadu ve čtvrt na dvanáct a stalo se něco naprosto neuvěřitelného. Stan se naplnil k prasknutí, zaplněné bylo i celé prostranství všude okolo a atmosféra byla po celou dobu našeho hraní tak bouřlivá, že jsem při uvádění skladeb skoro neslyšel vlastního slova. Říkal jsem si, jestli ještě pořád hraji v Greymonu nebo jestli jsme se nějakým záhadným způsobem neproměnili na tu třičtvrtěhodinku přinejmenším v Iron Maiden. Spekulacím o tom, jaký čas je pro hraní na klubové scéně nejlepší, tím byla učiněna přítrž. Lepší dobu jsme si přát nemohli, protože poté se začali lidé pomalu odebírat do hlavního areálu.  Fakt nádhera, děkujeme a moc si toho vážíme, protože víc lidí a bouřlivější atmosféru měla za celý den snad už jenom Fata Morgana. Teď jsem to s tou vychloubačností asi trošku přehnal, ale jen se s vámi chceme podělit o radost. Po skončení našeho setu jsme dostali pozvání na jeden festival na konci srpna, tak uvidíme, jestli to vyjde. Za připomínku jistě stojí i náš impozantní nástup. O ten jsem se tentokrát postaral já, neboť hned při prvním výskoku (šou musí být) jsem narazil ksichtem přímo na tyč, která držela konstrukci stanu pohromadě. Naštěstí se to obešlo bez následků (kromě toho, že jsem v průběhu dne začal získávat postupně červenou a modrou barvu). Hned poté jsem začínal mít strach o Lucku, která se po celé Intro snažila za bednami bojovat se záchvaty smíchu, které se stupňovaly tím spíše, když si vzpomněla, kterak jsem s chutí na těchto stránkách referoval o jejím počínání na scéně v Lednici. Jinak se asi jednalo o náš nejnadupanější výkon, asi jsme opravdu hráli metal, jak bylo uvedeno v oficiálních pramenech festivalu.  A co se dělo dál? Šli jsme se řádně pobavit, někteří více, někteří méně. Těch prvních bylo více. Já jsem jel odvézt auto, abych po dlouhé době zase naživo viděl NUCLEON. Poté jsem zamířil i na hlavní scénu na AB BAND, zdržel jsem se i na většinu TURBA. A přišel čas vrátit se ke klubové scéně, protože na pódiu to rozjížděli kamarádi ze skupiny CHUŤ, se kterou hrajeme za týden v Záluží. Kolem sedmé hodiny se začaly kolem stanu shlukovat větší davy, protože na scénu se chystala legendární FATA MORGANA. ARAKAIN na hlavní scéně, to byla povinnost, vydržel jsem i na začátek Kabátů. A hurá znovu na béčko. A udělal jsem dobře, energická hudba, fantastické zpěvy, nadupaný zvuk, hráli tam zkrátka karlovarští MADNESS a jejich chuť si to užít byla nakažlivá. Nás, co jsme jim dali přednost před Kabáty, úplně dostali. A nakonec mě na áčku ještě čekal KREYSON. Fantastický den, doufáme, že se za rok vrátíme. Chtěli bychom poděkovat všem fanouškům za úžasnou atmosféru, velkou úctu si zasluhuje zvuk, protože ten byl po celou dobu na béčku excelentní (přestože na zvučení měla každá kapel jen pár minut), což se nedá ani náhodou říct o áčku. A obrovský dík především organizátorům B scény - Láďovi Prusíkovi a Jirkovi Hrochovi.

21.07.2008 Dvě motorky na scéně

Tak tahle akce opravdu stála za to!!! Hráli jsme na domácí půdě v Lednici. Koncert jsme pojali jako poděkování všem, kteří jsou už po osm let nuceni trpět pod náporem zvuků linoucích se z naší zkušebny, přesto si na nás doposud nikde nestěžovali, ani se nás nepokusili alespoň pro jistotu zabít. To se však mohlo díky našemu veřejnému vystoupení venku hodně rychle změnit. Pro úplnost dodávám, že poslední hudební vystoupení v Lednici se odehrálo přesně 17. listopadu 1989. Tehdy se jednalo o sraz rodáků a hudební doprovod zajišťovala legendární malá dechová kapela Kozojedská pětka. Ale zpátky do současnosti. Ve vsi se slavilo už od odpoledne. Nejprve probíhal sportovní šestiboj, poté se hrál až do absolutního vyčerpání fotbal, takže jsem se obával, zda zbude nějaká energie na večerní bigbít. Zbyla a lidí ještě přibylo. Na asfaltovém prostranství před hospodou se shromáždilo obecenstva větší než velké množství, a tak jsme začali hrát už v půl osmé. V publiku se vyskytovali teenageři, zasloužilí rockeři, nemluvňata i ti, kteří na bigbítu byli naposledy před více než deseti, v některých případech i dvaceti lety. Ohlas byl bouřlivý a i když většina dala po náročném odpoledni přednost odpočinku vsedě, později se pařilo před námi, na betonové záspi, u ohně, ba dokonce i na stolech. Nejaktivněji se v tomto ohledu projevovali bývalí členové skupiny Arbes. Protože slavíme 8 let kapely, připomněl jsem i některá fakta z historie skupiny, jako host si s námi zazpíval i Pepa Soukup. Chvílemi jsme se pokoušeli i o náznak šou, ale znáte to, jsme přecejenom soubor decentních introvertů. Nejlepší kousek se asi povedl Lucce, která při pokusu o změnu své pozice na scéně jeden krok couvla, aby pak přistála poněkud neelegantním způsobem na zemi. Málokdo věřil, že jsme to neměli sehrané. Já jsem se do kabelů zamotal několikrát, ale k nejhoršímu naštěstí v ani jednom případě nedošlo. Komické byly i další výstupy. Hned úvodní skladbu "Pyramidy" jsem poněkud upravil k obrazu svému, když jsem zapomněl hrát sólo a Lucku jsem místo toho nenávistným pohledem vybízel ke zpěvu druhé sloky. Karlovi zase trvalo několik skladeb, než si získal takovou pozornost, aby nám mohl sdělit, že už nějakou dobu hraje na kopák jenom levou nohou, neboť se mu rozsypala dvojšlapka. V jednu chvíli jsme si dokonce zahráli i na slavné "Kings Of metal", skupinu Manovar. Rock a motorky, to vždy patřilo tak trochu k sobě. Ale když má rocková skupina motorku na scéně, už je to docela machrovina. My jsme tam měli hned dvě. Teď si nejsem jistý, ale jednu z nich (myslím, že byla červená) nám zapůjčil asi dvouletý Adam Urbánek, druhou stejně starý Roman Kučera. Motorky byly plně funkční, poté na nich někteří o pár desítek let starší pánové dokonce i závodili. Akci jsme si fakt užili, pro mě osobně byla nejlepší za posledních pár let. Když přišel čas končit, došlo i na přídavek. Ten se skládal asi z dalších osmi písní. A pak jsme to opravdu ukončili. Spoluhráči se nenechali zlákat mým přesvědčováním, aby zůstali a okusili lednickou pohostinnost, a tak jsem musel na afterparty držet vztyčený greymoňácký prapor jen já, což se projevilo i na stavu, který jsem si přinesl do následujícího rána. Ostatně, o spotřebě svědčí i to, že se v průběhu večera musely zdvojnásobit zásoby piva oproti předpokládaným původním plánům. Ze zásob hospody se sežralo všechno, co se dalo, vypilo vše, co teklo, a vykouřilo všechno, co hořelo. A jen taková perlička na závěr. V blízké budoucnosti budou zkoušet v Lednici hned tři kapely. My, jedna nově vznikající a návrat na scénu v novém projektu rovněž ohlašují bývalí členové Arbesu. A tak se Lednice zařadí po bok jiných muzikantských bašt - countryového Nashvillu, grungeového Seatlu či hairmetalového Los Angeles.

07.07.2008 Greymon hardrockový

Jak si můžete všimnout v levém horním rohu, naše logo se opět mírně pozměnilo. Ode dneška se Greymon bude prezentovat jako hardrocková skupina. I když ve své tvorbě čerpáme z celého spektra rockové a metalové hudby, tato škatule k nám určitě sedne nejlépe, navíc ji chápeme i jako takovou všeobjímající. Pamětníci si určitě vzpomenou, že hard rock byl součástí našeho loga už v letech 2000-2002. Pravda, měli jsme o tom jisté pochybnosti, které ještě zesílily poté, když tehdejšímu kytaristovi Milošovi Kubicovi na jeho tvrzení, že hraje hard rock, v hospodě kdosi odpověděl: "Aha, takže jste něco jako zepelíni." Na bookletu alba "Ať je pivo tvůj lék" už sice máme hard&heavy, ale na plakátech jsme tato dvě slova začali používat až asi o půl roku později. Ale vydržela nám tam až do rozpadu v roce 2005. Poté se až do současnosti hrálo pod hlavičkou melody rocku, což bylo obzvlášť na přelomu let 2005/2006 docela kuriozní, protože naše hudba tehdy koketovala se speedmetalem. Označení melody rock se však stále více ukazuje být zcela nevhodným, a tak nastal čas ke změně, ke které dochází právě teď. Vývoj našeho loga už byl o něco jednodušší, neboť od úplných počátků do dnešních dnů je stejné. Rozdíl je jen ve stínování, to přibylo před křestem CD "Nymfománie" na konci roku 2003. V roce 2005, v období největších změn v kapele, se zvažovala změna, což se setkalo s odporem fanoušků. Ještěže jsme to neudělali. Toto původní logo je jedna z mála věcí, co se nám opravdu povedly, a ani nevadí, že je vytvořeno ve stařičkém programu, takže je značně kostrbaté. Na samém počátku však bylo víc návrhů. Nejvíce by se asi vyjímal ten, kde je nápis GREYMON probodnut mečem skrz na skrz a pod ním je kaluž krve. Pokud někdy ten obrázek najdu, vystavím ho tady na stránkách.

07.07.2008 K lesu bokem, k Parlamentu zády

Přišel čas vrátit se zpátky na pódia. Co se týká vystoupení u kaznějovského Parlamentu, nelze brát toto tvrzení úplně doslova, a to z toho důvodu, že tam žádné pódium jednoduše není. Koncert byl určen obyvatelům tohoto působivého místa, kteří pamatovali i zdejší vystoupení Meclony Bandu, a několika pozvaným kamarádům. Akci jsme pojali jako zkoušku, zda jsme schopni opět veřejně vystupovat, proto jsme ji nikterak neinzerovali a nevyvěsili ani jeden plakát. Kdo se dostavit měl, ten se dostavil, sedělo se pod altánem, u ohně i v lese. Krytý altán jsme tentokrát vyměnili za prostranství u bytovky, asi 15-20 metrů pod oknem Láďova pokoje, ze kterého jsme tradičně vedli elektriku. Tou jsme napájeli aparaturu i barevnou hudbu. Scénu připravoval Láďa a je nutno říci, že se mu z koberců a palet podařilo vytvořit impozantně působící show. Představili jsme novou skladbu Pyramidy a odehráli téměř celý repertoár. Omezeno bylo průvodní slovo, v několika případech jsme nechali skladby na sebe přímo navazovat. Ale na nějaký ten monolog také došlo, podle svědectví člena kapely jsem nebyl o nic méně vtipný, než kdykoliv předtím. Ba i dialog se objevil. To když Láďa při uvádění "Když podkovy duní" vysvětloval, že ji hrajeme odjinud než dříve (od Cis místo od H), zatímco já se pustil do vysvětlování, že předtím jsme ji hráli od altánu na sever, zatímco teď ji hrajeme od zdi Parlamentu na západ. Byl to zkrátka příjemně strávený pohodový večer, i proto se k Parlamentu vždy tak rádi vracíme. Noc byla chladná, a tak po skončení naší produkce nenásledovala žádná afterparty, pokud nepočítáme sborový zpěv mě, Karla a dvou fanoušků, kdy jsme zpívali píseň jednoho nejmenovaného kultovního projektu věnujícímu se okrajovým zákoutím gastronomie. Flámovat se bude snad zase někdy příště.

12.05.2008 - Koncertní pauza

Jelikož průsery nechodí po horách, ale vybírají si ke svému řádění už osm let zásadně tuto kapelu, jsem nucen oznámit, že kapela bude mít v příštích týdnech a měsících KONCERTNÍ PAUZU. Jeden člen kapely má vážné osobní problémy, které mu znemožňují koncertování. Z tohoto důvodu jsme museli na poslední chvíli zrušit i vystoupení po boku KREYSONU ve Dvorci, na které jsme se dost těšili a které nám mohlo zase hodně pomoci nahoru. Ale nedá se nic dělat, situace je taková, jaká je, tzn. na hovno. Pokud všechno nějak dopadne a vše se podaří zdárně vyřešit, mohli bychom se na pódia vrátit v nezměněné sestavě ke konci července. Čas mezi tím se budeme snažit co nejlépe využít, třeba k přípravám na nahrávání studiového CD. Chtěli bychom se ještě jednou moc omluvit pořadatelům akce ve Dvorci, kteří za nás museli odpoledne před akcí shánět náhradu, Láďovi Prusíkovi, který nám tuto akci domluvil, a fanouškům, kteří nás tam čekali. Snad se vrátíme brzy a ve vrcholné formě.

02.05.2008 Tanec u ohně

Od svého narození jsem zřejmě poprvé chyběl u stavění májky ve své rodné vsi. Hráli jsme totiž při stejné příležitosti v Mrtníku na koupališti. Místní tam pro nás vybudovali přístřešek, který sloužil jako improvizované pódium. Na návsi jsem měl sraz s Víťou, který dal ihned k dobru historku, kterak byl na místo přivezen svým otcem, bývalým klarinetistou a saxofonistou, což hned u přítomných starších ročníků vyvolalo dohady, zda právě oni dva netvoří tu kapelu, co má večer hrát. Na útulném prostranství jsme se zanedlouho sešli všichni, všude už posedávaly a postávaly spousty lidí. Naše vystoupení jsme začali ve 22 hodin, jak bylo domluveno. Během první série jsme zápasili se zvukem, ale později už všechno bylo v rámci možností v pořádku. Vrchol přišel před půlnocí, kdy se celá kapela slušně odvázala. Tančilo se kolem ohně, jako tomu bylo v dávných dobách před desetitisíci lety, a vypadalo to moc pěkně. Potom však začalo pršet, a to nejen na oheň, ale i na naše světla, aparaturu, později i na nástroje a dokonce i na nás samotné. Bývá běžné, že voda prší shora, ale tato noc byla výjimečná tím, že pršelo ze strany. Já jsem si ještě při písni "Volný pád" stihl rovněž zatančit mezi kapkami deště, ale poté jsme vystoupení raději ukončili, protože elektrika válející se v loužích vody vypadala docela hrozivě. Bylo asi patnáct minut po půlnoci. Nápad s naším vystoupením se zrodil v hlavě Vény Paška, když jsme hráli v místním kulturáku. Moc mu děkujeme za pozvání i za to, jak se o nás celý večer královsky staral.
Na závěr zase průběžná zpráva o naší nahrávce. Momentálně ji zpracovává Láďa, poté kapelní porada rozhodne, zda a které skladby zveřejníme, následovat bude mastering, na jehož možnostech a kvalitě rovněž závisí možnost rozšíření nahrávky mezi lidí. Ale nečekejte zázraky, jde o živák a v žádném případě jej nelze srovnávat se studiovými počiny. Taková pozornost pro vás, než vydáme studiové album.

27.04.2008 - Pracovní sobota - nahrávání v kině

Letí to letí, a tak by člověk ani nevěřil, že od posledního greymoňáckého zářezu v diskografii uplynulo už 4,5 roku. Připočteme-li k tomu, že v repertoáru kapely je všehovšudy jedna jediná vydaná skladba, a to ještě ze starého, spíše raritního dema "Ať je pivo tvůj lék", nezbývá nic jiného, než zauvažovat o nápravě. Než se ale vydáme do studia (a než na to seženeme prachy), rozhodli jsme se nahrát pracovní demo, abychom zjistili, jestli by naše počínání ve studiu nebylo pouze mrháním času a týráním zvukového mistra. A tak jsme se domluvili s nejmenovaným (zatím z obavy z výsledku nedal souhlas k tomu, abychom jeho jméno v souvislosti s naším počinem zveřejňovali) renomovaným zvukařem, že naše snažení v sobotu 26.04. nahraje. Než se tak stalo, bylo potřeba zařídit několik věcí. Tou první bylo sehnání rytmického bubnu. A tak jsem využil své přítomnosti na čtvrteční soutěži Můza, abych položil bubeníkovi Chrochtátoru Martinovi Radošovi otázku, kterou se málokdo odváží před kterýmkoliv bubeníkem vyslovit. Jednání však šlo hladce, za pár vteřin už jsem byl tázán, jestli si buben odvezu hned. Vše spraví hlas v diváckém kole soutěže a dohoda, že by možná nebylo úplně od věci zmíněný buben nezničit, neboť stav rytmičáků našich posledních bubeníků už je zřejmě po celém okrese veřejně známý. Na otázku, zda nechtěli o víkendu zkoušet a jestli jim tím nedělám čáru přes rozpočet, odpověděl: "Ne, my budeme chlastat." Druhým problémem byla kytara. Svou kytaru mám bezpochyby rád, ale zvukař ani spoluhráči by  k ní jistě tak kladným vztahem nehořeli, pokud by se muselo nahrávání neustále přerušovat kvůli různým pazvukům, nespolehlivosti přepínačů a mnoha podobným věcem, které jsem po dobu vlastnictví tohoto kusu poněkud zanedbal, neboť by to stálo více, než kolik je pořizovací cena stejného typu nástroje. Když už se měla nahrávka pořizovat podobným způsobem, jako náš debut, přímo se nabízelo, na koho bych se mohl obrátit. Petr Dvořák, se kterým jsme Greymon kdysi zakládali, požadoval za zapůjčení svého Apolla jen poděkování. Na kytaru prý nedávno hrál, struny také měnil nedávno. Když jsem zmíněné struny spatřil, odhadl jsem, že to "nedávno"  zřejmě léto 2002, kdy hrál s Greymonem naposledy v Žichlicích. Uvedl jsem nástroj do použitelného stavu a nakonec jsem nahrál všechno na něj. Vše tedy bylo připraveno, a tak se v sobotu mohlo vše nerušeně odehrát. V sále kina jsme rozložili naše harampádí a zvukařovy odposlechy, zatímco mixák a největší studiové monitory na světě trůnily ve vedlejší místnosti. Celkem nám to šlo, na nějaký přehmat se nehledělo, opravovaly se spíše skladby, kde došlo k zásadnějším pěveckým chybám, a tak se konkurence bude moci při poslechu patřičně pobavit. Obzváště kytaristi si přijdou na své, ale pokud si nechám amputovat levou ruku, budu po nějaké době snad zase schopný vylézt z kanálů na veřejnost. Asi byla chyba nahrát všechno na půjčenou kytaru, protože za hutnější zvuk ve spodcích jsme zaplatili vysokou daň v podobě zmršených sól. Momentálně se nahrávka převádí do nějakého formátu, ve kterém bude možné ji posléze zmastrovat, poté proběhne vnitrokapelní debata (neručím za to, že se při ní nerozpadneme), co s ní provedeme. Ale už teď mohu říci, že některé skladby jsou zveřejnitelné, takže fanoušci se po letech zase dočkají alespoň nějakého zvukového materiálu. Z ukázek, které jsme zatím slyšeli, to vypadá, že to bude mít docela koule.

14.04.2008 - Hrát jako Rage

Minule jsem psal o konkurenci. Pravda, když hrajete v Plzni ve stejný den jako fenomenální RAGE, také to není žádný med, ale všichni Plzeňáci se do Šeříkovky stejně vejít nemohou, a tak si jich dost našlo cestu i na náš bigbít v JAMu. Jako host vystoupila sušická skupina Tenkej led, která svou výborně zahranou, těžce zařaditelnou originální hudbu prokládala svérázným mluveným slovem, aby v dalším průběhu večera ukázala, že se vskutku umí pobavit. My jsme na to vlítli kolem půl jedenácté a musím s veškerou skromností sobě vlastní říci, že se nám to docela povedlo. Karel v některých skladbách rozdmýchal téměř speedmetalové závody a Lucka roztáčela vlasy do takové vrtule, jako by byla v nejvyšším stupni deathmetalového transu. Pařilo se u pódia, pařilo se u baru, pařilo se všude. Moc nás to bavilo a fakt jsme si to pořádně užili. A co se ještě dělo zajímavého? Během vystoupení Tenkého ledu jsme postavili bicí už v šatně, aby byly co nejmenší časové prostoje, a pak jsme je málem nepronesli dveřmi. Také jsme poprvé zahráli novinku "Komety" a v neposlední řadě jsme domluvili další akce v tomto klubu, a to na září a na prosinec.

31.03.2008 - Dlouhej tejden a ještě delší víkend

Začnu takovou bezvýznamnou historkou z půlky týdne. To se v Lednici před vraty zjevil Láďa, a to s autem poněkud větším než obvykle. Je to tak, Láďa koupil starší Renault Espace. Autobus to sice není, ale je mu to zase o něco blíž než cokoliv, čím se dosud dopravujeme na akce. První příležitost ocenit tento velkovůz byla v pátek.
Sifon v Žilově, Extra Band revival v Dobříči, Turbo v Horní Bříze, Katr na jiném místě v Horní Bříze a Alkehol v Chrástu. To byla konkurence v bezprostředním okolí naší zábavy v Mrtníku. A to nemluvím o následující sobotě. Nicméně lidé se sešli, a tak jsme mohli odehrát plnohodnotné vystoupení na celý večer. Zajímavě jsme pojali zvučení. Nemáme sice pořádný mixák, zato máme dva úplně miniaturní. A protože máme dva páry beden, z nichž jedna je lepší na středy a výšky, zatímco druhá na basy, stačilo si půjčit od Marka Procházky mikrofon na zvučení kopáku a od Honzy Plevky druhý zesilovač. Oběma moc děkujeme, stejně jako Jirkovi "Borovicovi" Kočímu, který opravil dvojšlapku, kterou od něho máme už delší dobu půjčenou. Zvuk se nám v rámci možností podařilo vyladit. Když jsem Honzovi popisoval, jak tento experiment provedu, rozhodl se, že to musí vidět a slyšet na vlastní oči a uši. Přítomen byl i Jarda Záhrobský, a tak si s námi zahrál "Ráj padlých andělů". Během večera jsme dostali hned nabídku na další vystoupení, tentokrát venku na koupališti. A tak se hrálo, pařilo a chlastalo, čehož následky projevily se hned následující den.
To jsme vyrazili až do dalekých jihočeských Chyšek. Ač jsem oproštěn od pověrčivosti, ve vesmíru asi vládla nějaká podivná konstelace hvězd. Většina kapely včetně mě samotného se totiž pro tento den vybavila neskutečně mizernou náladou a po celý večer panovalo takové podivné napětí a nervozita. Kotel na vybuchnutí, asi jako v Motley Crue při jejich četných rozpadech. My jsme si rozpad nemohli dovolit, neboť by to některým z nás způsobilo značné problémy s návratem zpátky domů, poněvadž jsme cestovali v sedmi lidech dvěma auty. Expedice totiž byla posílena o fotografa Jáju Žalmana a zvukařku Lucku Smolkovou. Na akci nepřišlo tolik lidí jako před třemi lety, když jsme zde odehráli skvělé vystoupení se skupinou Matyas, i atmosféra byla taková namrtvělá. O atmosféru se staral hlavně stůl, který si místní rockeři přitlačili až před pódium. Pan pořadatel Míla Vaněček se k nám choval královsky, jde o toho samého, který pořádá zábavy ve vyhlášené sokolovně v Radnicích. Dostali jsme výbornou večeři a domluvili se, že na podzim na naši spolupráci navážeme. Moc si toho vážíme a moc za všechno děkujeme. K večeři se vztahuje i jedna zajímavá historka, kterou bych tu nyní nerad rozváděl, ale jednou ji třeba popíšu v nějaké kapelní kronice. Po nás hrál Kabát revival, ale my jsme vyrazili hned k domovu, ať už z důvodu pracovních povinností nebo velké únavy. Za tónů dokola omílaných čtyř songů od Pretty Maids cesta celkem ubíhala. Poznali jsme, že vyjet na daleké vystoupení není žádná legrace, zvlášť když není všem z kapely úplně dobře. Ale příště, jestli se vyhneme chlastání den předtím nebo víkendu plnému pracovní docházky, si to určitě užijeme, tomu můžete věřit!!!

24.03.2008 - Dobrodružství v Oboře

Na akce v Oboře, kde pravidelně děláme předkapelu skupině EXPRES, se vždycky těšíme. Nejinak tomu bylo i teď. Tomuto vystoupení předcházelo několik na poslední chvíli odvolaných zkoušek a nakonec i jedna neodvolaná těsně před vystoupením. Na té nebyla přítomna Lucka a hlas jsem raději šetřil po nemoci i já, a tak bylo na Láďovi, aby střídal všechny pěvecké polohy od basu až po soprán. V Oboře jsme nezaháleli a leccos jsme stihli. Neprošvihnout vykládání aparatury, podivit se nad tím, že všechny stoly v sále jsou už dávno rezervované, i pokecat s přátelsky naladěnými expresáky, na jejichž na stole trůnilo nekonečné množství osvěžujících a podpůrných tekutých prostředků, jejichž vyprázdnění plánovali natolik strategicky, že nás vyzývali k prodloužení našeho vystoupení. Novým členem Expresu je Michal Plevka, který se jeden čas mihnul i u nás v období posledního pokusu o resuscitaci starého Greymonu. Jeho současné postavení jsem glosoval slovy, že jsem se za osm let hudební kariéry dopracoval k tomu, že zatímco v roce 2002 dělal Michal s kapelou předkapelu nám, dnes předskakujeme před ním. Před osmou jsme se vydali na pódium, ze kterého jsme už v tuto dobu mohli vidět zcela zaplněné stoly. Přítomná Lucka Smolková, naše bývalá hostující zpěvačka, dnes i učednice zvukaře Expresu, vyhrožovala, že nás bude zvučit (a dokonce i nazvučovat) ona sama, což se k našemu úžasu také stalo. Ale ohlasy na zvuk byly po skončení našeho setu velmi kladné. Zato na pódiu už to bylo s technikou o trochu horší. Museli jsme dělat dlouhé prostoje kvůli vadnému kabelu ke klávesám, já jsem při písni "Rukama mezi šrouby" zjistil, že se mi kytara rozladila natolik, že ani nevím, podle které struny mám zpívat. Ke konci mi už toto dilema odpadlo, neboť zpívat nebylo čím, protože můj hlas zmizel kdesi v nenávratnu jako následek extrémně rychle vyléčeného nachlazení. Ale jinak jeden z našich lepších výkonů, i když jsme to nikterak nepřeháněli s pódiovou šou, v Oboře se totiž pódium poněkud nebezpečně houpá a prohýbá. Zábava pak jela dál a každý má svůj způsob, jak si ji užít. Třeba takový Láďa (jinak bezpochyby v rámci svých možností slušný člověk) ji strávil tím, že mi vytrvale přebíral holky, a to i opakovaně. V Oboře zkrátka bylo pěkně, a tak se tam znovu pokusíme vetřít při nejbližší příležitosti. Byly i nějaké dotazy na CD. Momentálně se pomalu chystáme k natočení demo nahrávky ze zkušebny, na regulérní cédéčko snad dojde někdy poté.

03.03.2008 - V Radnicích se 77měsíčním zpožděním

Je to tak. Na pódiu radnické sokolovny jsme se objevili o tomto víkendu v naší kariéře poprvé, ale nemuselo tomu tak být. V oněch pradávných časech, kdy jsme poprvé vystoupili na pódium v Kozojedech, dostali jsme ihned nabídku jet druhý den do Radnic, neboť skupina Vejce, která tam měla původně hrát, se omluvila. Leč už naši premiéru jsem tenkrát odzpíval s extrémním nachlazením a piva prolitá v průběhu večera mým hrdlem mi hlasovou formu rozhodně nezlepšila. A tak z toho tenkrát sešlo. Po 77 měsících došlo na reparát. Ale co se nestalo, Lucka se celý týden léčila, přičemž hlas se jí vrátil až ve čtvrtek, jisté problémy měl i Láďa, já jsem si na poslední chvíli přivodil směšné, ale nepříjemné zranění prstu. Ale tentokrát jsme si Radnice ujít nenechali, i kdyby měly být ztráty na životech. Už když jsem tam byl poprvé na Sifonech (na které tam jezdím dodnes), okamžitě se mi místní sokolovna zalíbila svým nefalšovaným bigbítovým prostředím a doufal jsem, že si tam jednou zahraji. A tak se také stalo. Dostali jsme 90 minut, což je docela slušný záhul, jak jsme se ostatně záhy přesvědčili. Bohužel jsme tím pádem museli přehrát absolutně všechno, co jsme se po nedávné změně v sestavě stihli naučit, takže naše vystoupení bylo takové dost nevyrovnané a ani naše výkony (obzvlášť ten můj) nebyly nikterak oslnivé. Ale ostudu jsme neudělali, pár lidí na nás pařilo, ba i na nějaké pochvaly po akci došlo, navíc jsem se od kolegy ze sifoňáckého fanclubu dozvěděl, že některé kapely v Radnicích čelily v minulosti i pískotu, což se nám nestalo. Příště to bude lepší, možná už od příští zkoušky začínáme pracovat na nových peckách. V Radnicích se dělají především zábavy, takže tam moc příležitostí pro předkapely není, nicméně jsem pořadateli akce nabídl naši kapelu na jakékoliv další předskakování. Třeba to zase někdy vyjde. A co by ještě stálo za pozornost? Snad tradiční zvukařovo zděšení ze zvuku Karlova rytmičáku, který má prý ještě basovější zvuk než velký buben.
Při domlouvání vystoupení v Horní Bělé (22.3.) došlo k nějakému nedorozumění při potvrzování termínu, takže to vypadá, že tam asi hrát nebudeme. Sledujte stránky. Na konec března chystáme akci v kulturáku v Mrtníku, tak nezapomeňte přijít.

18.02.2008 - Rockeři pod discokoulí

Za naši dlouholetou hudební kariéru, pokud se tak dá naše hudební působení nazvat, už jsme hráli na mnoha místech, často i velice bizardních. V našem výčtu nechybí kulturáky, hospody, letní parkety, velká pódia, ale ani zahradní altán, zelená louka, nonstop herna s automaty či vesnický dvorek. V sobotu do tohoto výčtu přibyla i diskotéka. Ale nebojte se, zařízení mají pod palcem zarytí rockeři, a tak na zdejší pódium tohoto kulturního zařízení nacházejí cestu sem tam i rockové kapely. Je jen na lidech, jestli budou chodit, nebo nechají tuto skvělou snahu přijít nazmar. Dlouhý je i výčet hudebních legend, vedle kterých jsme měli v minulosti čest hrát. Tentokrát to byl Aleš Brichta se svým AB BANDEM a rovněž známý plzeňský PARADOX. Protože jsme krátce předtím změnili bubeníka, měli jsme obavy, jestli vše stihneme nacvičit, nakonec jsme dali zkoušku ještě odpoledne před koncertem. Poté jsme mohli vyrazit vstříc novým zážitkům, přičemž tentokrát jsem to byl já, kdo si mohl dopřát luxus vézt se autem a přitom netřímat volant v ruce, neboť do Lucčina miniauta Ford Ka se vešlo nejen mé kytarové kombo, ale k mému velkému údivu i já samotný. V Kožlanech jsme byli docela dost předčasně, což byla vhodná příležitost k nejrůznějším hádkám, dohadům a našemu typickému kapelnímu humoru, který spočívá zejména v urážkách toho druhého, přičemž jsem se nemohl zbavit naléhavého pocitu, že tentokráte jsem nejčastějším terčem vtipů já, což není zdaleka taková legrace, jako když si děláme srandu z jiných členů kapely. A tak jsem raději poodešel k technice, abych přítomné obšťastňoval jedním bubenickým vtipem, zatímco Láďa si našel novou zábavu, a sice zkoušení Karla ze znalosti začátků skladeb. V sále se nacházely dva bary, klasické diskotékové uspořádání sedačkových boxů, které svou červenou barvou tvořily bizardní kontrast s fantasy kresbami různých draků a podobných příšer na stěnách, nechyběla ani tyč pro tanečnice a box pro pouštěče diskotékových megahitů. Posledně jmenovaná místa však pro tento večer zůstala (v prvním případě ke škodě a v druhém případě naštěstí) neobsazena. V půl osmé jsme začali stěhovat naše harampádí na pódium. Bicí souprava už nevyvolávala hrůzu svou podobou, neboť už obsahovala nové hihat činely a jeden nový splash (ty staré se vlivem opotřebení stále zmenšovaly, až úplně zmizely, čímž jsme dosáhli absolutní ekologické likvidace do vytracena). Poté, co zvukař Prochor úžasný zvuk celé bicí soupravy slyšel, začal nás přemlouvat, jestli bychom náš set neodehráli na bubny skupiny PARADOX. Nevyslyšeli jsme jej, ale i přesto nám dokázal udělat tradičně skvělý zvuk, jak jsme později slyšeli z mnohých ohlasů. On snad špatně ani zvučit neumí. Set jsme odehráli celkem v pohodě, některé lidi jsme dokonce přiměli k pohybu na parketu, a tak jsme byli nadmíru spokojeni. Zřejmě jsme nebyli sami, protože než jsme vyklidili pódium, už jsme dostali hned tři nabídky na další akce, takže v dubnu budeme v Červeném Hrádku s DOGOU, v srpnu na plaském Czech Rock Blocku na B scéně a na podzim na chvilku rozduníme i kulturák v Korytech. Víc jsme si snad ani přát nemohli, v takové pokoncertní euforii jsem se cítil naposledy hned po naší živé premiéře 21.09.2001. Uff, to už je pěkná doba, ale co, však ono mě to zase přejde. Po nás hrál plzeňský PARADOX. Tuto kapelu jsem dosud znal jen z nahrávky, mám velmi povedený záznam jejich zábavy v Bušovicích z roku 1994. Ale z tehdejších skladeb tentokrát žádná nezazněla. A pak došlo na hlavní hvězdu - AB BAND. K mému velkému a nutno říci, že velmi příjemnému překvapení, začali arakainovskou vypalovačkou Metalománie a pěkně zostra se pokračovalo celou první půlku koncertu, v závěru už převažovaly spíše pomalejší a všeobecně známé skladby. Po zalovení v paměti jsem došel ke zjištění, že jsem Aleše Brichtu naživo slyšel naposledy před několika lety v Kaznějově s Arakainem, když jeli turné k albu Forrest Gump. Akci jsem si užil, a tak jsem po jejím skončení a dopití piva mohl spokojeně dorazit domů. Děkujeme Láďovi Prusíkovi a Petrovi Neumannovi za možnost si

21.01.2008 - Výměna bubeníků přímo na pódiu

V Plzni jsme se objevili zhruba po dvou letech, v klubu Jam dokonce téměř po třech. Interiér doznal nepřehlédnutelných změn, ty se však nedotkly pódia a prostorné šatny. Ta by svými rozměry uspokojila možná i slavné Kissáky s veškerou jejich maškarádou, my jsme ji přesto dokázali zaplnit všemožným harampádím. Jukebox, který majestátně stojí na pódiu a který kdosi z kapely trefně nazval konkurencí, byl rovněž zatlačen z dosahu a z dohledu hudbychtivého obecenstva. Akci jsme pojali jako rozlučku s Pepou Soukupem. Ten si vystoupení náležitě užil a na konci se dočkal bouřlivého aplausu. Výměnu bubeníků jsme provedli přímo na pódiu, a tak Karel Winkelhöfer odehrál krátký set na konci, přičemž poslední skladbu třímal v pravé ruce jen třetinu paličky. Některé věci se zkrátka ani personálními výměnami nemění. Náš předvedený výkon posuzovat nebudu, to nechť provedou (nebo raději neprovedou) kronikáři. Naším hostem byla, stejně jako v Kralovicích, skupina BETON složená z kytarové sekce již neexistujících T.D.P a rytmické sekce stále existujícího a uznávaného NUCLEONu, z jehož repertoáru zazněly i Deštné pralesy a ještě jedna skladba. Na propagaci příliš nedají, protože svůj název řekli během svého setu jen jednou, přestože jsem je upozorňoval, že nejsou na plakátech, tudíž je třeba dostat jejich jméno do posluchačských hlav tady a teď. Jejich bubeník Lukáš Tričler se tázal, zda hrajeme jenom Beton a my, nebo zda tu bude ještě nějaká další kapela. Opáčil jsem, zda snad neočekává, že nás přijedou doplnit Iron Maiden. Jakožto výborný bubeník pak řádně otestoval Pepovo škopky, především pak blánu na kopáku, která je stále původní převozní, a je tedy určena ke všemu možnému, jenom ne ke hraní. Ještě větší údiv vyvolala hajtka připomínající vlnitý plech po sešrotování a podrobení chemickým pokusům. Místní zvukař, který zvučí třikrát týdně, pravil, že žádnou podobnou ještě za svou dlouholetou kariéru neviděl. Ostatně fascinace stavem bicí soupravy byla tak velká, že jejímu vábení neodolal ani Kuba Sloup s Katkou Širerovou, se kterou jsme nedávno společně s Láďou ve zkušebně přehráli téměř celé naše debutové album Ať je pivo tvůj lék. Já jsem tentokrát zvolil na kombu velmi malou hlasitost, nazvěme ji raději přesněji - tichostí. Do svého výsledku došel i závod mezi mnou a Láďou, kdo to déle nevydrží s nervy a pořídí si ladičku. Láďa skutečně nevydržel a ladičku pořídil, také jsem ji okamžitě využil. Tato akce se lišila od jiných i další věcí. Věřte nebo ne, ale my jsme si po letech vydělali peníze, což se nám naposledy povedlo na Býkově v roce 2003! Narozdíl od tehdejška jsme je tentokrát na místě nezkapalnili, naopak budou moudře investovány do rozvoje skupiny. Přítomen byl i skalní fanoušek z Rybnice Roman, kterému jsem slíbil, že na akci potká i člověka majícího podíl na slavném projektu Kopromasters. I když se nejednalo o hlavního protagonistu tohoto díla, Roman byl unešen, jako kdyby u baru seděl se samotným Elvisem a jal se toto setkání náležitě oslavit. Na cestu zpátky se osazenstvo mého auta rozšířilo vedle Romana i o dva členy Betonu. Michal si ještě na křižovatce vzpomněl, že si v klubu zapomněl kytaru. Mou poznámku, že nejde o kytaru, nýbrž lespaula, jsem pronesl až v jeho nepřítomnosti. Děkujeme všem, kdo přišli, za nádherný večer a doufáme, že příště přijdete znovu.
A máme ještě jednu novinku. To zase Láďa jednou nevěděl, co s penězi, a tak pořídil pro kapelu barevnou hudbu, neboť naše věčné hraní ve tmě se neslučovalo s jeho nadšením pro 80. léta, která bych vzhledem k tehdejší třpytivé módě nazval "dobou osvícenství". Zařízení se zatím skládá ze čtyř barevných světel a přístroje, který bude automaticky řídit jejich problikávání podle hraného rytmu. Zatím to na nás bude svítit odspoda a zepředu, protože na nějakou větší rampu, kterou bychom dali za nás (a nad nás) v autech místo nemáme.

07.01.2008 - Nový bubeník

Tak tu máme další změnu na postu bubeníka. Pepa Soukup se bohužel nemůže z mnoha důvodů věnovat hře na bicí tak, jak by bylo pro potřeby kapely nezbytně nutné, proto jsme se s ním dohodli na ukončení jeho působení v Greymonu. Jsme mu moc vděční za práci, kterou v této kapele odvedl. Připomínám, že ze všech našich bubeníků má na svém kontě druhý nejvyšší počet odehraných akcí, což stihl za pouhých deset měsíců. Koncert v plzeňském klubu JAM tedy bude poslední akcí, kterou s námi odehraje.
Jeho nástupcem bude Karel Winkelhöfer, šestnáctiletý, ale už poměrně zkušený bubeník, kterého můžete znát ze skupin MECLONY BAND nebo T.D.P. V Greymonu se tedy znovu bude dvojšlapkovat! Pokud o něm chcete ještě nějaké drby, tak přidám k dobru historku, kterak se ke svému bubnování dostal. Nevím už, jaký se psal rok, ale skupina MECLONY BAND se tehdy ocitla bez bubeníka. Osiřelé členy nenapadlo nic lepšího, než se vyklonit z okna tehdejší zkušebny a houknout na skupinku školáků, kteří na vedlejším asfaltovém plácku hráli hokej bez bruslí a s tenisákem, jestli by někdo z nich třeba nechtěl hrát na bubny. Přihlásil se jeden z nich. A i proto může teď nastoupit do Greymonu.
Po akci v JAMu si dáme dvouměsíční koncertní pauzu a vrátíme se do zkušebny, abychom se dobře připravili na další steč koncertních pódií a také na nahrávání CD, o které si stále častěji říkáte. Jestli všechno vyjde, tak bychom se ho snad letos mohli dočkat, ale slíbit zatím nic nemůžeme.

27.12.2007

Poslední akci roku jsme odehráli v Akbar Baru v Kralovicích. Lidí přišlo mizivé množství, což nás dost zklamalo, představovali jsme si to trochu jinak. Nicméně jsme s plným nasazením akci odehráli a celkem si ji užili, na konci to i docela žilo, pokud je to v takovém množství lidí možné. Nevím, kde se stala chyba, možná mělo být více propagace, možná nevyhovoval předvánoční termín (i když během tohoto víkendu se pořádá akcí docela dost).
Konec roku je čas bilancování. Co se týká Greymonu, stihli jsme toho docela dost. Na přelomu února a března jsme slepili současnou sestavu a i tak jsme stihli během roku odehrát nejvíce akcí za dosavadní existenci kapely. Každopádně uděláme všechno pro to, abychom v nastoupeném trendu pokračovali. Moc děkujeme za podporu všem, kdo na nás chodí. V roce 2008 bychom rádi natočili CD, takže pokud se vám doma válí zbytečné peníze a rádi byste měli reklamu na obalu našeho budoucího cédéčka, můžete být sponzory. Mějte se hezky a nezapomeňte, nová sezóna pro nás začíná už 18. ledna, kdy hrajeme v plzeňském JAMu.